Atlanta Braves

Představení

​

Atlanta Braves jsou klub Major League Baseball se sídlem se sídlem v metropolitní oblasti Atlanty v Georgii. Své domácí zápasy hrají na stadionu Truist Park v georgijském městě Cumberland. Úplný původ vede do města Cincinnati, kde byl v roce 1866 založen tým Cincinnati Base Ball Club. V roce 1869 se stali prvním profesionálním týmem a přejmenovali se na Red Stockings. Po první sezóně se ale rada klubu rozhodla mužstvo profesionálů rozpustit a tím i ukončit klubovou činnost. Hráči si pak našli jiné angažmá. Někteří se společně přestěhovali do Bostonu, kde byl založen Boston Red Stockings (nikoliv Red Sox, to je jiná franšíza) a tým ve městě zůstal až do roku 1953. Franšíza se potom přestěhovala do Milwaukee, než se v roce 1966 usadila v Atlantě. Braves jsou jediným týmem MLB, který vyhrál titul ve třech různých městech: Bostonu (1914), Milwaukee (1957) a Atlantě (1995 a 2021).

Tato franšíza byla jednou z nejúspěšnějších v MLB v letech 1991 až 2005, když vyhrála 14 divizních titulů, 5 titulů National League a 1 titul World Series. V sezóně 2010 Braves skončili druzí v National League East s bilancí 91-71 a kvalifikovali se jako jeden z nejlepších týmů na druhém místě pro play-off.

15. července 2011 se Braves stali třetí franšízou v historii Major League Baseball, která dosáhla 10 000 vítězství, a připojili se tak k Giants a Cubs.

Jak šel čas....

Cincinnati 1866-1870

​

Stručně úvodem

Cincinnati Base Ball Club byl založen v roce 1866. V letech 1867–1870 sestavoval soutěžní týmy v Národní asociaci hráčů baseballu (NABBP), což byla doba přechodu, kterou stejně jako kdokoli jiný formovali ambiciózní cincinnatiští podnikatelé a baseballista Harry Wright. Major League Baseball tyto události oficiálně uznala sponzorováním stého výročí profesionálního baseballu v roce 1969.

Hráči na hřišti nosili jako součást sportovní uniformy dlouhé červené punčochy, což bylo tehdy revoluční novinkou a týmu se začalo přezdívat Red Stockings. V roce 1869 si franšíza přezdívku dosadila do názvu a začala si říkat Cincinnati Red Stockings.

Mužstvo Cincinnati Red Stockings z roku 1869 bylo prvním čistě profesionálním baseballovým týmem s deseti placenými hráči. Částečně díky svým úspěchům na hřišti a celokontinentálnímu rozsahu svých turné zavedli Red Stockings styl týmových dresů a přezdívek, které se používají i v 21. století. Rovněž prosadili červenou barvu jako symbol Cincinnati (v této tradici pokračují i dnešní Cincinnati Reds) a jsou původci názvu „Red Sox“ v týmu Boston Red Sox.

1866 - 1868 | Začátky jako Cincinnati Base Ball Club

Cincinnati Baseball Club, nebo jednoduše Cincinnati Club, byl založen 23. července 1866 v advokátní kanceláři v centru města. Vypracoval ústavu a stanovy a zvolil funkcionáře včetně Alfreda T. Goshorna prezidentem. O několik let později si Goshorn získal mezinárodní věhlas jako generální ředitel (americké) výstavy ke stému výročí, která se konala v roce 1876 ve Philadelphii. Zakládající člen George B. Ellard také vedl Union Cricket Club a vztah mezi nimi se ukázal jako rozhodující pro úspěch baseballového klubu.

První domácí hřiště baseballového klubu se nacházelo na místě uvedeném jako „úpatí Deváté ulice, v údolí Mill Creek“.

Po odehrání čtyř zápasů prvního léta se Cincinnati v roce 1867 připojil k NABBP a uzavřel dohodu o hraní na hřišti Union Cricket Club (západně od Lincoln Parku, kde se nyní nachází Cincinnati Union Terminal). Syn George Ellarda říká, že se k nim připojil „velký počet členů kriketového klubu“, a tak „tým výrazně posílil a zájem o baseball získal nový impuls“. Plány na novou klubovnu a „pevnější“ ohradní plot byly schváleny v dubnu a komerční základ byl schválen v červnu: členové obou klubů měli vstup zdarma na všechny zápasy; jinak „deset centů na domácí zápasy a dvacet pět centů na zahraniční zápasy. Dámy zdarma.“

Týmu se brzy přezdívalo „Červené punčochy“ podle hlavního rysu uniforem navržených Ellardem; dlouhé punčochy byly tehdy v týmových uniformách novinkou. 

​​Sestava a první "manažer"​

Harry Wright se v roce 1866 přestěhoval z New Yorku za prací „klubového profesionála“ v kriketovém klubu Union. Následující rok se ujal podobných baseballových povinností, ale žargon se od té doby běžně rozšiřuje a označuje ho za baseballového „manažera“.

Jeho první tým sice mohl být místní, ale on sám sice vychoval a dovezl hráče, kteří reprezentovali klub v soutěžní hře v sezóně 1868. První tým vyhrál 16 zápasů s regionálními soupeři a prohrál pouze s týmem Nationals z Washingtonu, který byl na turné. Pro většinu hostitelů na tomto turné to byla na výsledkové listině „špatná prohra“, ale pro Cincinnati poučná: hráči, klub, fanoušci a možná i místní noviny. Všichni se naučili pokročilé herní prvky a ze svých různých perspektiv byli svědky propasti v herní síle.

Asi polovina hráčů Red Stockings z roku 1868 byli dovezeni z východu, pravděpodobně nějak kompenzovaní. Dva přední pálkaři, John Hatfield a Fred Waterman, přijeli z New York Mutuals, jednoho z nejsilnějších týmů vůbec a dalšího týmu, který posouval hranice amatérského kodexu. Asa Brainard byl po čtyři sezóny pravidelným nadhazovačem týmu Brooklyn Excelsiors a v roce 1867 ho vystřídal Candy Cummings. Catcher (chytač) Doug Allison pocházel z philadelphského klubu Geary, jednoho z nejsilnějších klubů v tomto městě. Byl zde také jeden místní nadhazovač z konkurenčního klubu Buckeye: Charlie Gould na první metě. Harry Wright zůstal prvním nadhazovačem, o tuto pozici a druhou metu se dělil s Brainardem, a další tři stávající nadhazovači zůstali v outfieldu a na pozici shortstopa. Tým z roku 1868 odehrál nabitý program, včetně pozdního turné po východním hřišti, kdy opět dominoval nad západními týmy. Celkem prohrál 7 ze 43 zápasů.​

1869

První profesionální tým - Cincinnati Red Stockings

Když NABBP povolila profesionální členy v roce 1869, Harry Wright a pravděpodobně i George Ellard zorganizovali plně profesionální tým: deset mužů s platem po dobu osmi měsíců, od 15. března do 15. listopadu. Wright hrál ve středu pole a koordinoval obranu týmu, což byla novinka z jakékoli pozice. Mladší bratr a shortstop George Wright, který byl v týmu v roce 1869 nově přítomen, byl jeho nejlepším hráčem, možná nejlepším své doby.

Profesionální Cincinnati Red Stockings odehráli svůj první zápas 4. května 1869 vítězstvím 45:9 nad Great Westerns of Cincinnati. Tým vyhrál 57 zápasů a neprohrál ani jeden, počítaje pouze zápasy s kluby Association. Odehráli přes 60 zápasů, počítaje i zápasy mimo týmy. Jejich komerční turné kontinentálního rozsahu, během kterého navštívili Boston i San Francisco, bylo bezprecedentní a v podstatě se může neopakovat. První sezóna skončila 6. listopadu doma, kdy Cincinnatis porazili Mutuals of New York 17:8.

1869

Perfektní sezóna (bez porážky)

V téže roce 1869 dosáhli Red Stockings perfektní bilance 57–0, což byla jediná perfektní sezóna v historii profesionálního baseballu. Byl to první tým, který hrál na východním i západním pobřeží ve stejné sezóně. Po příjezdu do San Francisca v 22:00 tým přivítalo více než 2 000 lidí. „Opravdu pomohli znárodnit hru a dostat Cincinnati na mapu jako baseballové město,“ řekl Greg Rhodes, historik Reds, který spolu s reportérem Cincinnati Enquirer Johnem Erardim napsal knihu The First Boys of Summer (Road West Publishing Company, 1994) o Red Stockings z let 1869–1870.

1870-1871

Odchod ze Cincinnati

Tým z roku 1869 tvořilo deset mužů a prvních devět se v roce 1870 vrátilo ve stejných rolích. Se stejnými pravidelnými devíti hráči tým z roku 1870 nadále pravidelně vyhrával, až 24 zápasů, než 14. června v Brooklynu prohrál 8–7 v jedenácti směnách s Brooklyn Atlantics. Red Stockings zůstali jedním z mála nejsilnějších týmů na hřišti a prohráli pouze šest zápasů, ale návštěvnost prudce klesala, zejména doma.

14. června 1870, po 81 po sobě jdoucích vítězstvích od doby, kdy se sestavili jako první otevřeně profesionální tým, prohráli Cincinnati Red Stockings 8–7 s Brooklyn Atlantics před 20 000 diváky na Capitoline Grounds. Bob Ferguson zaznamenal vítězný bod v 11. směně po odpalu nadhazovače George Zettleina.

Výkonná rada, nyní vedená prezidentem A.P.C. Bontem, 21. listopadu 1870 doporučila, aby klub v roce 1871 nezaměstnával devítičlenné hráče, protože se to zdálo příliš drahou záležitostí. Mluvčí očekávali „rozvoj amatérského talentu našeho klubu, jaký se neprojevil od doby, kdy jsme zaměstnávali profesionály“. Vedoucí pracovníci se následně rozhodli společnost rozpustit (hráči se rozpadli na základě trhu) a veřejná schůze členů toto rozhodnutí uvedla v platnost.

...„došli jsme k závěru, že zaměstnání devíti hráčů pro nadcházející sezónu za enormní platy, které nyní požadují profesionální hráči, by náš klub na konci roku uvrhlo do hlubokých dluhů. Zkušenosti z posledních dvou let nás naučily, že devítka, jejíž celkové platy přesahují šest nebo osm tisíc dolarů, nemůže být ani při nejpřísnější úspornosti soběstačná“.

komentář nového klubového prezidenta A.P.C. Bonta k rozhodnutí zrušit smlouvy profesionálním hráčům

Harryho Wrighta najal bostonský podnikatel Ivers Whitney Adams, aby v Bostonu zorganizoval nový profesionální klub. Wright přesvědčil čtyři spoluhráče z Cincinnati, aby se, jak se ukázalo, připojili k Boston Red Stockings z roku 1871 v první profesionální lize. Bývalí hráči Cincinnati Red Stockings se několikrát přesunuli, ale Boston si oba bratry Wrightovce udržel po celou dobu existence Národní asociace.

Rozlišný tým Boston Red Stockings, který začínal s polovinou týmu Cincinnati, navázal na mladou tradici a rozšířil ji do Bostonu. Nakonec se z Boston Red Stockings vyvinuli Boston Braves; klub nyní sídlí v Atlantě a červenou barvu si ponechal jako jednu ze svých uniformních barev. Boston Red Sox, založený v roce 1901, přijal svou verzi staré přezdívky v roce 1908.

Osudy hráčů

Od roku 1867 Harry Wright plnil povinnosti moderních manažerů pole, generálních manažerů a cestovních sekretářů. V roce 1868 se s Brainardem dělil o pozice nadhazovače a druhé mety, přičemž Allison, Gould a Waterman již obsluhovali ostatní mety. Za rivalský klub Buckeye z jiného města hráli Sweasy a Leonard na druhé a třetí metě s Hurleym jako náhradníkem. Z nich pouze Gould pocházel z Cincinnati; ostatní pocházeli z východu, pravděpodobně nějak kompenzováni členy klubu, pokud ne samotnými kluby. (Asociace poprvé povolila profesionální kluby v roce 1869.) Mezitím George Wright a McVey hráli v New Yorku a Indianapolisu, převážně na pozici shortstopa a nadhazovače.

V roce 1871 se devět hráčů rozdělilo mezi dva týmy v nové plně profesionální Národní asociaci: Gould, bratři Wrightové a McVey s Boston Red Stockings; Brainard, Allison, Sweasy, Waterman a Leonard s Washington Olympics. Náhradník Hurley je také „major league“ díky svému krátkému působení v Olympics v roce 1872, ačkoli tento klub v polovině sezóny zkrachoval a on se do ligy nevrátil. Harry Deane, přední náhradník ve druhé sezóně, se v roce 1871 připojil k Fort Wayne Kekiongas a později pravidelně odehrál celou sezónu.

Andy Leonard se v roce 1872 znovu připojil ke Gouldovi, Wrightům a McVeyovi v Bostonu, což byla první ze čtyř po sobě jdoucích mistrovských sezón. Po jednom neúspěchu Harry v letech 1877–1878 vyhrál své poslední dva šampionáty jako nehrající manažer, přičemž Leonard a jeho bratr George stále patřili k jeho stálým hráčům. Gould a McVey odešli v roce 1873, ačkoli McVey se vrátil pouze v letech 1874–1875.

Poznámka: Přestože u Cincinnati Red Stockings jde o původ franšízy Atlanty Braves, organizace se zcela k této minulosti nehlásí. Naopak současný klub Cincinnati Reds se s tímto týmem identifikuje (ztotožňuje), a to i přes reorganizaci a odchody hráčů v prvních letech.

Boston 1871-1952

Stručný přehled

Boston Braves byl tým Major League Baseball pojmenovaný na počest náčelníka Tamanenda, který vznikl v Bostonu a hrál od roku 1871 do roku 1952. Poté se přestěhoval do Milwaukee (a stal se Milwaukee Braves). V roce 1966 byl přesunut do Atlanty, kde byl přejmenován na Atlanta Braves.

Během svého 82letého působení v Massachusetts byl klub známý pod různými přezdívkami, včetně Red Stockings, Red Caps, Beaneaters, Rustlers, Bees a „Braves“. Během svého pobytu v Bostonu tým vyhrál 10 titulů v National League a v roce 1914 titul ve World Series, a to po sezóně, ve které Braves skončili na posledním místě až do 15. července – obrat, který vedl k přezdívce „Miracle Braves“. V roce 1948 se Braves dostali do Světové série, a to především díky svým dvěma dominantním nadhazovačům, Warrenu Spahnovi a Johnnymu Sainovi, kteří inspirovali slogan Boston Post „Spahn a Sain a modlete se za déšť“. Braves po vítězství ve Světové sérii zaznamenali bilanci proher ve všech 38 sezónách kromě 12. V roce 1953 se franšíza přestěhovala do Milwaukee.

Bostonská franšíza hrála na South End Grounds od roku 1871 do roku 1914 a na Braves Field od roku 1915 do roku 1952. Braves Field je nyní Nickerson Field of Boston University. Franšíza, která se rozkládá od Bostonu přes Milwaukee do Atlanty, je nejstarší nepřetržitě fungující profesionální baseballovou franšízou.

Boston Braves měli během svého 77letého působení v Major League v Bostonu celkovou bilanci výher a proher 5 118–5 598–138 (0,478). Šest bývalých hráčů Boston Braves bylo zvoleno do Národní baseballové síně slávy.

1871-1913

Začátky v Bostonu

Tým Cincinnati Red Stockings, založený jako Cincinnati Base Ball Club v roce 1869 jako první otevřeně čistě profesionální baseballový tým, se po první profesionální sezóně 1870 rozpustil. Hráč a manažer Harry Wright poté odešel do Bostonu v Massachusetts – na pozvání bostonského podnikatele Iverse Whitneyho Adamse – spolu s bratrem Georgem Wrightem a dvěma dalšími hráči Cincinnati a připojil se k Boston Red Stockings, zakládajícímu členovi Národní asociace profesionálních hráčů baseballu. Tento tým a jeho nástupci jsou nejstarším nepřetržitě hrajícím týmem v americkém profesionálním sportu. (Jediný další tým, který byl organizovaný tak dlouho, Chicago Cubs, nehrál dva roky po Velkém požáru Chicaga v roce 1871.) Dva hráči najatí z klubu Forest City v Rockfordu v Illinois byli nadhazovač Al Spalding (zakladatel sportovního zboží Spalding) a druhý baseman Ross Barnes.

Vedeni bratry Wrightovými, Barnesem a Spaldingem vyhráli Red Stockings čtyři z pěti šampionátů Národní asociace. Tým se v roce 1876 stal jednou z charterových franšíz Národní ligy, někdy nazývaných „Red Caps“ (protože nový klub Cincinnati Red Stockings byl dalším zakládajícím členem). Boston začal sportovní novináři v roce 1883 nazývat Beaneaters, přičemž si jako barvu týmu ponechal červenou.

Boston vyhrál vlajky v letech 1877 a 1878. Red Caps/Beaneaters vyhráli během 19. století osm vlajek. Jejich manažerem byl Frank Selee, první manažer, který nehrál zároveň jako hráč. Tým z roku 1898 skončil s bilancí 102–47, což byl klubový rekord v počtu vítězství, který vydržel téměř století.

V roce 1894 se Braves stali prvním týmem Major League Baseball, který nosil na svých uniformních čepicích tvary písmen, když na přední stranu přidali monogram.

V roce 1897 se Beaneaters, jako finalisté Národní ligy, zúčastnili mistrovské série Temple Cupu v roce 1897 proti Baltimore Orioles, kde prohráli v pěti zápasech.

V letech 1900 až 1913 se jim podařilo vyhrát pouze jednu sezónu a šestkrát prohráli 100 a více zápasů. V roce 1907 přejmenovaný tým Doves (dočasně) odstranil červenou barvu ze svých punčoch, protože jejich manažer se domníval, že červené barvivo by mohlo způsobit infekci ran (jak je uvedeno v The Sporting News Baseball Guide ze 40. let 20. století, kdy každý tým měl historii své přezdívky. Podrobnosti viz Historie přezdívek baseballových týmů). Majitel klubu Americké ligy, Charles Taylor, změnil název svého týmu na Red Sox místo „Americans“.

Když George a John Doveyovi v roce 1907 klub získali, tým byl pojmenován Doves; když jej v roce 1911 koupil William Hepburn Russell, reportéři vyzkoušeli Rustlers. Tým poprvé přijal oficiální název Braves v roce 1912. Jejich majitel, James Gaffney, člen newyorské Tammany Hall, vzdal týmu hold Tamanendovi, „patronovi Ameriky“, a toto jméno a jeho obraz sloužily jako logo.

Logo 1883-1888

​Po dobu pěti let se klub vědomě vracel ke své minulosti návratem k logu z roku 1889, které obsahovalo název města Bostonu. Tento krok byl estetickou změnou a zároveň prohlášením, které odráželo trvalé spojení klubu s městem a jeho fanoušky.

1914

Říká se tomu zázračná sezona

O dva roky později Braves zažili jednu z nejpamátnějších sezón v historii baseballu. Po neutěšeném začátku s bilancí 4–18 se zdálo, že Braves jsou na cestě k poslednímu místu. 4. července 1914 Braves prohráli oba zápasy doubleheaderu s Brooklyn Dodgers. Tyto po sobě jdoucí prohry posunuly jejich bilanci na 26–40 a Braves skončili na posledním místě, 15 zápasů za vedoucími New York Giants, kteří vyhráli předchozí tři ligové tituly. Po dni volna Braves dali dohromady horkou sérii a od 6. července do 5. září vyhráli 41 zápasů proti pouhým 12 prohrám. 7. a 8. září Braves porazili New York Giants ve 2 ze 3 zápasů a posunuli se na první místo. Braves prorazili září a začátek října a zakončili s 25 výhrami proti 6 prohrám, zatímco Giants měli bilanci 16–16. Jsou jediným týmem, který vyhrál šampionát poté, co byli na Dni nezávislosti poslední. Na posledním místě byli ještě 18. července, ale byli blízko k vítězství, 21. července se posunuli na čtvrté místo a 12. srpna na druhé.

​Navzdory svému návratu vstoupili Braves do Světové série jako těžký outsider za Philadelphia Athletics Connieho Macka. Nicméně Braves Athletics smetli – první nekvalifikovaný smet v mladé historii moderní Světové série (Světová série v roce 1907 měla jeden remízový zápas) – a vyhráli mistrovství světa. Mezitím bývalý infielder Chicago Cubs Johnny Evers ve své druhé sezóně s Braves získal Chalmersovu cenu.

1915

NOVÝ STADION Nový stadion

Braves hráli Světovou sérii (stejně jako posledních několik týdnů základní části roku 1914) na Fenway Parku, protože jejich obvyklý domov, South End Grounds, byl příliš malý. Úspěch Braves však inspiroval majitele Gaffneyho k vybudování moderního parku Braves Field, který byl otevřen v srpnu 1915. V té době to byl největší park v hlavní lize s kapacitou 40 000 míst k sezení a také velmi prostorným vnějším polem. Park byl na svou dobu neobvyklý; veřejná doprava přiváděla fanoušky přímo do parku.

1915-1935

Neúspěšná léta

Poté, co Braves bojovali o titul po většinu let 1915 a 1916, strávili většinu následujících 19 let v průměrnosti, během níž zaznamenali pouze tři vítězné sezóny (1921, 1933 a 1934). Jediným vrcholem těchto let nastal, když v roce 1923 tým koupil právník Giants Emil Fuchs, aby do hry přivedl zpět svého dlouholetého přítele, skvělého nadhazovače Christyho Mathewsona. Ačkoli původní plány počítaly s tím, že Mathewson bude hlavním vlastníkem, nikdy se nezotavil z tuberkulózy, kterou nakazil po otrávení plynem během první světové války. Na konci sezóny 1923 bylo zřejmé, že Mathewson nemůže pokračovat ani v omezené roli, a o dva roky později zemřel, což mělo za následek, že Fuchs byl trvale pověřen prezidentským úřadem. V roce 1928 Braves vyměnili za člena Síně slávy Rogerse Hornsbyho, který měl ve své jediné sezóně v Bostonu velmi produktivní rok. Odpaloval průměrem .387 a získal tak svůj sedmý a zároveň poslední titul v odpalování.

Fuchs se snažil vybudovat vítězný tým, ale překonání škod z let před jeho příchodem trvalo nějakou dobu. Braves se konečně podařilo soutěžit v letech 1933 a 1934 pod vedením manažera Billa McKechnieho, ale Fuchsovy příjmy byly kvůli Velké hospodářské krizi značně sníženy.

Babe Ruth se vrací do Bostonu

Fuchs hledal způsob, jak získat více podporovatelů a více peněz, a tak se dohodl s New York Yankees na akvizici Babe Rutha, který shodou okolností zahájil svou kariéru v Boston Red Sox. Fuchs jmenoval Rutha viceprezidentem a asistentem manažera Braves a slíbil mu podíl na zisku týmu. Měl být také konzultován ohledně všech hráčských transakcí. Fuchs dokonce navrhl, že Ruth, který se dlouho snažil trénovat, by mohl převzít funkci manažera, jakmile McKechnie odstoupí – možná už v roce 1936.

Zpočátku to vypadalo, že Ruth bude posledním kouskem, kterého tým v roce 1935 potřeboval. V den zahájení se podílel na všech bodech Braves při výhře 4:2 nad

Giants. To však nemohlo vydržet. Den zahájení se ukázal jako jediný okamžik, kdy Braves dosáhli více než 0,500 v celém roce. Zápasový poměr 4–20 (výhry-prohry) v květnu zmařil jakoukoli reálnou šanci na boj o titul. Zároveň se ukázalo, že Ruth má po kariéře i jako náhradník. Zatímco se na něm již o rok dříve začaly projevovat následky jeho rozmařilého životního stylu z předchozích let, v prvním měsíci roku 1935 se jeho fyzická kondice rapidně zhoršila. Zpočátku sice ještě dokázal pálkovat, ale jinak toho moc nezvládal. Už nemohl běhat a jeho hra v poli byla tak strašná, že tři nadhazovači Braves vyhrožovali stávkou, pokud bude Ruth v sestavě. Ruth brzy zjistil, že je viceprezidentem a asistentem manažera jen na papíře a že Fuchsův slib podílu na ziscích týmu byly jen prázdné sliby. Ve skutečnosti Ruth zjistil, že Fuchs od něj očekával, že do týmu investuje část svých peněz.

Když Ruth viděl, jak je klub v naprostém chaosu, odešel 1. června do důchodu, pouhých šest dní poté, co zaznamenal to, co se ukázalo jako poslední tři homeruny jeho kariéry, v tom, co zůstává jedním z nejpamátnějších odpolední v historii baseballu. Chtěl skončit už 12. května, ale Fuchs chtěl, aby vydržel a mohl hrát v každém parku Národní ligy. V této době měli Braves bilanci 9–27, jejich sezóna téměř u konce. Nakonec skončili s bilancí 38–115, což je bezpochyby nejhorší sezóna v historii klubu. Jejich procento výher 0,248 se dělí o sedmé nejhorší v historii baseballu a šesté nejhorší v historii Národní ligy. Je to druhé nejhorší v moderní historii baseballu (hned za Philadelphia Athletics z roku 1916) a nejhorší v moderní historii Národní ligy.

1936-1945

Období Boston Bees

Fuchs, stejně jako jeho tým, byl v srpnu 1935 v platební neschopnosti a byl nucen vzdát se kontroly nad Braves. Nový majitel Bob Quinn se pokusil změnit image týmu jeho přejmenováním na Boston Bees. To však na osudu týmu příliš nezměnilo a název Braves se v roce 1941 vrací. Po neurovnaných letech přichází roku 1945 nový majitel, stavební magnát Lou Perini.

1948

Šampion Národní ligy

Také přilákali 1 455 439 fanoušků na stadion Braves Field, což byla třetí nejvyšší návštěvnost v Národní lize a vrchol za dobu působení týmu v Bostonu. Jádro nadhazovačů tvořili členové Síně slávy Warren Spahn a Johnny Sain, kteří dohromady vyhráli 39 zápasů. Zbytek rotace byl tak slabý, že v září napsal redaktor deníku The Boston Post Gerald Hern o této dvojici následující báseň:

Nejdřív nasadíme Spahna, pak nasadíme Saina,pak den volna,následovaný deštěm,pak se vrátí Spahn,následovaný Sainem,a po nich,doufáme,dva dny deště.

Báseň, kterou redaktor Gerald Hern (Boston Post) s nadsázkou popisoval slabou sestavu Bostonu Braves

Báseň si získala tak široké publikum, že se tento citát, dnes obvykle parafrázovaný jako „Spahn, Sain, pak se modlete za déšť“ nebo „Spahn, Sain a dva dny deště“, dostal do baseballového slovníku. Je ironií, že v sezóně 1948 měli Braves ve skutečnosti lepší bilanci v zápasech, které Spahn a Sain nestartovali než v zápasech, které nastoupili. (Jiné zdroje uvádějí ve verši nadhazovače Verna Bickforda.)

Braves prohráli Světovou sérii v roce 1948 v šesti zápasech s Cleveland Indians (kteří porazili Red Sox v tie-breakerovém zápase a zkazili tak možnost finále Světové série z jednoho města, které se mohlo konat výhradně v Bostonu). Ukázalo se, že to byl poslední úspěch Braves v Bostonu.

1949-1952

Poslední roky v Bostonu

Sam Jethroe

Sam „Jet“ Jethroe, kterého dříve získal výměnou z Brooklyn Dodgers, byl 18. dubna 1950 přidán do soupisky Boston Braves. Dodgers měli v systému dalšího mladého středního útočníka, Duka Snidera, což vedlo k výměně do Braves. Jethroe, který byl ve 32 letech jmenován Nováčkem roku Národní ligy, s Bostonem prolomil barevnou bariéru. V roce 1950 měl Jethroe průměr .273 se 100 doběhy, 18 homeruny a 58 RBI. Jeho 35 ukradených met vedl Národní ligu, což zopakoval v roce 1951. Během pobytu v Bostonu byl Jethroe spolubydlícím Chucka Coopera z Boston Celtics, který byl prvním afroamerickým hráčem draftovaným týmem NBA. Jethroe, bývalá hvězda černošských lig a vojenský veterán, zůstává nejstarším hráčem, který získal ocenění Nováček roku.

Přesun do Milwaukee a následky

Během čtyř průměrných sezón po roce 1948 návštěvnost neustále klesala, přestože Braves Field měl pověst stadionu, který je rodinám bližší než Fenway.

Po dobu půl století se v hlavních ligách neprojevilo jediné přesun klubu. Braves odehráli svůj poslední domácí zápas v Bostonu 21. září 1952, kdy prohráli s Brooklyn Dodgers 8:2 a na Braves Field výsledkem bylo 8 822 diváků; domácí návštěvnost v sezóně 1952 byla pod 282 000.

13. března 1953 majitel Lou Perini uvedl, že požádá Národní ligu o povolení k přesunu Braves do Milwaukee ve Wisconsinu. Po dlouhé historii klubu v Bostonu se tento den ve městě stal známým jako „Černý pátek“, protože fanoušci po osmi desetiletích truchlili nad odchodem týmu. Perini však jako hlavní důvod přesunu poukázal na klesající návštěvnost. Také oznámil, že nedávno vykoupil podíly svých původních partnerů. Oznámil Milwaukee, protože právě tam měli Braves svůj nejlepší farmářský klub, Brewers. Milwaukee bylo dlouho možným cílem pro stěhování. Bill Veeck se tam začátkem téhož roku pokusil přesunout své St. Louis Browns (Milwaukee bylo původním domovem této franšízy), ale jeho návrh ostatní majitelé American League zamítli.

Před jarním tréninkem v roce 1953 se zdálo, že Braves budou hrát další rok v Bostonu, pokud Národní liga nedá povolení k stěhování. Po 3,5hodinové schůzce v hotelu Vinoy Park v St. Petersburgu na Floridě byl liga schválen poté, co Perini slíbil, že tým neprodá. Během zápasu proti New York Yankees 18. března byl prodej oznámen jako konečný a tým se okamžitě přestěhuje do Milwaukee. Zápas hvězd byl naplánován na Braves Field. Byl přesunut na Crosley Field a hostili ho Cincinnati Reds. Franšíza Braves přesunula své Brewers v lize AAA z Milwaukee do Toleda v Ohiu.

Poté, co se Braves v roce 1953 přestěhovali do Milwaukee, byl areál Braves Field prodán Bostonské univerzitě a zrekonstruován na Nickerson Field, domov mnoha týmů Bostonské univerzity. Výsledková tabule Braves Field byla prodána Kansas City A's a používána na Municipal Stadium; A's se po sezóně 1967 přestěhovali do Oaklandu. 

Milwaukee 1953-1965

Stručný přehled

Milwaukee Braves byli tým Major League Baseball, který hrál v Milwaukee v letech 1953 až 1965, předtím hrál v Bostonu ve státě Massachusetts jako Boston Braves. Po přestěhování do Atlanty ve státě Georgia v roce 1966 byli přejmenováni na Atlanta Braves. Během 13 sezón v Milwaukee na stadionu Milwaukee County Stadium se klubu podařilo dosáhnout různého stupně úspěchu. V roce 1957 vyhrál Světovou sérii a v roce 1958 získal titul mistra Národní ligy. Tým nikdy neskončil s bilancí proher.

Milwaukee Braves měli během 13 let v Milwaukee celkovou bilanci výher a proher 1 146–890–8 (0,563). Tři bývalí hráči Milwaukee Braves byli zvoleni do Národní baseballové síně slávy.

1953

Přesun z Bostonu

Stavba stadionu Milwaukee County Stadium začala v roce 1950 v naději, že přiláká jak tým Major League Baseball, tak i Green Bay Packers z National Football League. Nižší ligový tým Milwaukee Brewers měl začít hrát na začátku sezóny 1953.

Nicméně, 18. března 1953, při prvním přesunu týmu Major League za půl století, Národní liga schválila majiteli Lou Perinimu přesun Boston Braves do Milwaukee s výsledkem 8:0 kvůli jeho „dobrému postavení“ u ostatních majitelů a také proto, že tehdy v Milwaukee existovalo volné město pro jeho tým z nižší ligy. Nižší ligový tým Brewers se přestěhoval do Toleda v Ohiu a změnil si jméno na Mudhens. Celý citát AP o dobrém postavení: „Warren Giles, prezident Národní ligy, znovu a znovu opakoval, že‚ Periniho dobré postavení u ostatních majitelů klubů bylo nejdůležitějším důvodem pro jejich schválení‘.“

Milwaukee County dal Braves výhodnou smlouvu na stadion. Během prvních dvou let by tým platil za užívání stadionu Milwaukee County Stadium pouze 1 000 dolarů ročně. Během dalších tří let by tým platil 5 % z ceny vstupenek a slevy. Poté by se o nájemném znovu vyjednalo a Braves by museli otevřít své účetní knihy.

​V roce 1957 logo zobrazovalo smějícího se domorodého Američana s čírem a jedním pérkem ve vlasech. Toto logo prošlo několika změnami, ale vydrželo více než 35 let.

Logo Milwaukee Braves

1953-1959 | VÍTĚZNÁ SVĚTOVÁ SÉRIE A DALŠÍ TRIUMFY BYLY BLÍZKO

Milwaukee zbožňovali Braves, kteří byli vítáni jako opravdoví hrdinové. Braves skončili ve své první sezóně v Milwaukee s bilancí 92–62 (.597) a přilákali tehdejší rekordní počet fanoušků v Národní lize 1,8 milionu. Úspěch týmu si všimlo mnoho majitelů. Ne náhodou se v následujících pěti letech přestěhovali Philadelphia Athletics, St. Louis Browns, Brooklyn Dodgers a New York Giants.

S postupem 50. let se oživení Braves stávali stále konkurenceschopnějšími. Útok táhli sluggers Eddie Mathews a Hank Aaron (v Braves dohromady odpálili 1 226 homerunů, z nichž 850 přišlo, když byla franšíza v Milwaukee), zatímco Warren Spahn, Lew Burdette a Bob Buhl ukotřili rotaci.

1953

V úvodní sezóně Braves v Milwaukee se týmu brzy podařilo dosáhnout úspěchu. V druhé polovině května a většině června si Braves v Národní lize udržovali těsný náskok. Do uzávěrky přestupů 15. června měl tým bilanci 37–18 (0,673) a Brooklyn Dodgers byli vepředu pouze o procentní body, s bilancí 36–17 (0,679). Největší náskok měli 23. a 24. června, o 3 zápasy před Dodgers, ačkoli tým o vedení rychle přišel o 3 dny později a ztrátu už nedohnali. Dodgers nakonec překonali zbytek ligy, když Braves skončili druzí s bilancí 92–62 (0,597) a 13 zápasy za nimi.

1954

Druhá sezóna Braves v Milwaukee byla méně úspěšná než předchozí sezóna. Přestože tým ke konci května zaznamenal sérii 10 výher, vedl Národní ligu pouze poslední květnový týden, s náskokem maximálně 1,5 zápasu. Po červnové bilanci se tým nikdy nevzpamatoval a 14. a 21. července klesl na 15,5 zápasu zaostávající za New York Giants. Tým zůstal na třetím místě téměř po celou zbývající sezónu, i když série 9 výher ho do 15. srpna posunula na pouhé 3,5 zápasu za New York Giants, kteří nakonec vyhráli Světovou sérii. Tým Braves zakončil sezónu s bilancí 89–65 (0,578) a 8 zápasy zaostávající za ostatními.

1955

Tým z roku 1955 zaznamenal pod vedením nového generálního manažera Johna Quinna a nového manažera Charlieho Grimma ještě menší úspěch než v předchozí sezóně. Do 28. května tým zaostával o 10,5 zápasu a po zbytek sezóny se nikdy nedostal blíže než o 10 zápasů, přestože od 7. července do konce sezóny držel druhé místo v Národní lize, za Brooklyn Dodgers, kteří nakonec vyhráli Světovou sérii. Tým zakončil sezónu s bilancí 85–69 (0,552) a 13,5 zápasu zaostával.

1956

Pod vedením manažera Charlieho Grimma v úvodní den měli Braves průměrný start s bilancí 24–22 (0,522). Po prohře v sobotu 16. června ho majitelé propustili a nahradili Fredem Haneym, který dovedl Braves k bilanci 68–40 (0,630) po zbytek sezóny a po většinu sezóny vedl. Během druhé poloviny července, celého srpna a většiny září si Braves drželi v National League malý náskok, v těsném souboji s Brooklyn Dodgers a Cincinnati Redlegs. Před poslední sérií sezóny měli Braves před Dodgers půlzápasový náskok. Prohrou v sérii 1–2 se St. Louis Cardinals udusili sezónu a skončili s bilancí 92–62 (0,597), o jeden zápas za Dodgers, kteří skončili s bilancí 93–61 (0,604).

1957

V první polovině sezóny 1957 se Braves střídavě probojovávali na první místo, většinou mezi nimi a Cincinnati Redlegs a St. Louis Cardinals. 7. srpna Braves obsadili první místo v National League, což je vedení, které si udrželi po zbytek sezóny, s bilancí 95–59 (0,617). Tým oslavil svou první vlajku po devíti letech. V čele s Hankem Aaronem, který byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem sezóny, vedl National League v počtu homerunů a RBI. Snad nejpamátnějším z jeho 44 odpalů v této sezóně byl 23. září, dvoubodový homerun, který Braves zajistil vítězství 4–2 nad St. Louis Cardinals a zajistil jim ligový titul. Tým si během základní části připsal doma přes 2,2 milionu diváků a poté si připsal své první vítězství ve Světové sérii po více než 40 letech, když v sedmi zápasech porazil New York Yankees v podání Yogiho Berry, Mickeyho Mantlea a Whiteyho Forda. Burdette, MVP série, hodil tři kompletní vítězství a povolil pouze dva body, včetně sedmého zápasu v New Yorku, kdy skončil 5:0 na nule.

„Bushville Wins!“

„Bushville Wins!“ je historická fráze a název knihy odkazující na to, když tým Milwaukee Braves porazil New York Yankees ve Světové sérii 1957. Přezdívku „Bushville“ (venkov/maloměsto) použili hráči Yankees hanlivě pro Milwaukee, což se stalo motivačním pokřikem fanoušků, kteří oslavovali první a jediný šampionát týmu v tomto městě.

Zdroj fotografie: Milwaukee Journal | Autor: Fred L. Tonne

1958

V první polovině sezóny 1958 se Braves střídavě prodírali na první místo, většinou mezi nimi a nově přemístěnými San Francisco Giants. Braves si zajistili první místo po zbytek sezóny od 30. července a zakončili sezónu s bilancí 92–62 (0,597), o 8 zápasů před sebou, a zajistili si tak svůj druhý titul v National League v řadě. Ve Světové sérii Braves proti New Yorku opět vedli třemi zápasy ku jedné, částečně díky silnému nadhazování Warrena Spahna a Lewa Burdetteho. Yankees se však vrátili zpět a v posledních třech zápasech, posledních dvou v Milwaukee, z velké části díky MVP Světové série Bobu Turleymu, vítěznému nadhazovači v pátém a sedmém zápase.

1959

Sezóna 1959 pod vedením nového generálního manažera Johna McHalea byla svědkem těsného souboje tří týmů o titul v soutěži o titul mezi Braves, Los Angeles Dodgers a San Francisco Giants. Braves vedli Národní ligu v květnu a červnu, zatímco v červenci a srpnu se tým pohyboval na nejhorší úrovni, když zaostával o 4,5 zápasu. Souboj tří týmů pokračoval až do posledního zářijového týdne, kdy Giants klesli (protože vedli v červenci a srpnu). Na konci sezóny měli Braves i Dodgers shodu 86–68 (0,558), což vedlo k sérii na tři remízy v základní části, která určila vítěze titulu.

Mnoho obyvatel Chicaga a Milwaukee doufalo ve Světovou sérii White Sox–Braves, protože města jsou od sebe vzdálena jen asi 120 km podél západního břehu Michiganského jezera. Nestalo se tak však. Přestože Dodgers po celou sezónu konzistentně zaostávali za Braves i Giants, vyhráli ligový titul dvěma výhrami v řadě proti Braves a ukončili tak sérii Braves ve dvou vítězstvích. Dodgers nakonec porazili White Sox v šesti zápasech Světové série. Braves zakončili sezónu s bilancí 86–70 (0,551).

1960

Klesající návštěvnost

Dalších šest let bylo pro Braves složitých. Braves byli na začátku 60. let poněkud průměrní, ale v roce 1962 se jim podařilo posílit díky expanzi New York Mets a Houston Colt .45s (nyní American League Astros).

V sezóně 1960 pod novým manažerem Chuckem Dressenem Braves poněkud poklesli oproti předchozí sezóně, ale po většinu sezóny se tým umisťoval na druhém nebo třetím místě, vždy s odstupem do 8 zápasů. Nejblíže vedení byl tým 24. července, kdy měli bilanci 52–36 (.591) a o 0 zápasů před Pittsburgh Pirates, i když procentuálně vedli (Piráti měli bilanci 53–37 (.589)). Od 6. srpna Braves konzistentně zaostávali o 5 až 8 zápasů a sezónu zakončili na druhém místě s bilancí 88–66 (0,571), což je 7 zápasů za vítězi Světové série Pittsburgh Pirates.Proti Philadelphia Phillies házeli dva hráči bez odpalu: Lew Burdette 18. srpna a Warren Spahn 16. září. Návštěvnost Milwaukee doma klesla pod 1,5 milionu diváků poprvé od přestupu z Bostonu.

1961

V sezóně 1961 se Braves po většinu sezóny pohybovali kolem čtvrtého a pátého místa. Po uzávěrce přestupů 15. června Braves konzistentně zaostávali o 6 až 14,5 zápasu, a nakonec sezónu zakončili na čtvrtém místě s bilancí 83–71 (0,539), 10 zápasů za Cincinnati Reds. Warren Spahn 11. srpna zaznamenal své 300. vítězství v kariéře a druhý no-hitter, tentokrát proti San Francisco Giants 28. dubna. Po zápase 2. září byl manažer Chuck Dressen nahrazen Birdiem Tebbettsem. Návštěvnost týmu doma nadále klesala; poslední sezóna překračující jeden milion diváků byla v roce 1961.

1962

V sezóně 1962 se Braves od poloviny května do poloviny září konzistentně udržovali na šestém místě. Před 22. červencem měl tým negativní bilanci, i když po tomto datu měl po zbytek sezóny pozitivní bilanci. Tým zakončil sezónu na pátém místě s bilancí 86–76 (.531), 15½ zápasů za San Francisco Giants. Hank Aaron jeho kariérní maximum v Milwaukee 45 homerunů. Návštěvnost výrazně klesla pod předchozí sezónu a klesla pod 800 000.

1963

Sezóna 1963 byla první pod vedením Williama Bartholomaye a nového manažera Bobbyho Bragana. Braves si vedli o něco hůř než v předchozí sezóně. Po All-Star přestávce Braves konzistentně prohrávali o 7 až 16 zápasů a sezónu zakončili na šestém místě s bilancí 84–78 (.519), 15 zápasů za vítězi Světové série Los Angeles Dodgers. Byla to jediná sezóna, kdy Milwaukee Braves skončili ve „druhé divizi“, když se umístili v dolní polovině ligy. Hank Aaron odpálil 44 homerunů a zaznamenal 130 RBI a Warren Spahn byl opět esem týmu. Došlo k mírnému nárůstu návštěvnosti, i když stále pod 800 000.

1964

V sezóně 1964 se Braves mírně zlepšili oproti předchozí sezóně. Do All-Star přestávky byl tým o 2 zápasy pod 0,500, na sedmém místě. Po zbytek sezóny Braves konzistentně zaostávali o 5 až 14½ zápasů, přičemž se konzistentně umístili na pátém nebo šestém místě. Braves zakončili sezónu na pátém místě s bilancí 88–74 (0,543), o 5 zápasů za vítězem Světové série St. Louis Cardinals. Navzdory konzistentně nižšímu výkonu oproti předchozím dvěma sezónám zaznamenala návštěvnost velký nárůst na více než 900 000 diváků.

1965

Soudní příkaz podaný ve Wisconsinu zabránil Braves v přesunu do Atlanty pro sezónu 1965, ale návštěvnost klesla na 555 000. Tým zaznamenal o něco horší výkony než v předchozí sezóně. V měsících červnu a srpnu se však tým umístil převážně na druhém místě za Los Angeles Dodgers, jen o několik zápasů, když v Národní lize vedl pouze 18. a 20. srpna o pouhých půl zápasu. Mimo tyto měsíce se tým pohyboval mezi čtvrtým a pátým místem. Braves zakončili sezónu na pátém místě s bilancí 86–76 (0,531), 11 zápasů za vítězi Světové série Dodgers.

Opouštění Wisconsinu

Lou Perini prodal Braves skupině se sídlem v Chicagu vedené Williamem Bartholomayem po sezóně 1962. Inkoust na dohodě sotva zaschl, když Bartholomay začal Braves nakupovat na větším televizním trhu. Zároveň rychle rostoucí město Atlanta, vedené starostou Ivanem Allenem Jr., postavilo za méně než jeden rok nový víceúčelový stadion s kapacitou 52 007–60 606 míst k sezení v hodnotě 18 milionů dolarů, Atlanta Stadium (později známý jako Atlanta–Fulton County Stadium od roku 1976 do roku 1996, kdy byl v roce 1997 zbourán), který byl oficiálně otevřen v roce 1965 v naději, že přiláká stávající tým Major League a/nebo NFL/AFL.

Poté, co se městu nepodařilo nalákat Kansas City Athletics (kteří se v roce 1968 přestěhovali do Oaklandu), Allen oslovil Braves, kteří oznámili svůj záměr přestěhovat se do Atlanty pro sezónu 1965. Soudní příkaz podaný ve Wisconsinu však donutil Braves hrát v Milwaukee sezónu, která byla v podstatě neúspěšná, ale domácí návštěvnost byla nižší než 560 000. Mezitím Atlanta Stadium hostil nový tým Braves, pobočku Triple-A, Atlanta Crackers z International League. Braves koupili Crackers, aby si zajistili práva na hraní v hlavní lize v oblasti Atlanty; v té době majitel týmu z nižší ligy vlastnil také práva na hraní v hlavní lize v daném městě.

Braves dokončili přesun do Atlanty před sezónou 1966 a v prvním roce přilákali na nový stadion přes 1,5 milionu diváků. Před touto sezónou přesunuli Crackers do Richmondu ve Virginii jako Richmond Braves.

Zanechaný odkaz

Po odchodu týmu z Milwaukee po sezóně 1965 se město rychle začalo uvažovat o expanzi, jak uvedl komisař baseballu William Eckert v květnu 1966 s odvoláním na to, že k expanzi dojde za „osm až deset let“. Do roku 1968 však byla expanze Milwaukee zamítnuta kvůli jeho těsné blízkosti Chicaga.

Již v červnu 1969 memorandum MLB předpokládalo přestěhování nově založeného týmu Seattle Pilots z Americké ligy do Milwaukee. Obavy o životaschopnost Pilots vedly k několika pokusům o přemístění týmu do Milwaukee, což vedlo majitele Pilots Deweyho Soriana k pokusu o prodej týmu. Po neúspěšných pokusech o prodej bývalému menšinovému majiteli Braves Budu Seligovi a několika dohodách týkajících se šéfa Westin Hotels Eddieho Carlsona a bankrotu týmu 31. března – sedm dní před zahájením – byl tým prodán Seligovi a tým byl přesunut do Milwaukee jako Milwaukee Brewers. 32letá přestávka Národní ligy od města skončila v roce 1998, kdy byli Brewers převedeni do Národní ligy kvůli přeskupení v důsledku expanze Major League Baseball v roce 1998.

Atlanta 1966-současnost

1966-1975

Raná léta v Atlantě

Braves měli v prvních několika letech v Atlantě bilanci – 85–77 v roce 1966, 77–85 v roce 1967 a 81–81 v roce 1968. Sezóna 1967 byla první prohranou sezónou klubu od roku 1952, jeho posledního roku v Bostonu. V roce 1969, s nástupem divizních her, Braves vyhráli vůbec první titul v Západní divizi National League, ale v úvodní sérii National League Championship Series byli ve třech zápasech smeteni „Miracle Mets“. Atlanta se v divizi v příštím desetiletí nezúčastnila a mezi lety 1970 a 1981 zaznamenala pouze dvě vítězné sezóny – v některých případech nasadila týmy stejně špatné jako ty nejhorší bostonské týmy.

Mezitím se fanoušci museli spokojit s úspěchy Hanka Aarona, který ve skutečnosti zvýšil svou ofenzivní produkci v relativně přátelských prostorách Atlanta Stadium (přezdívaného „The Launching Pad“). Do konce sezóny 1973 Aaron odpálil 713 homerunů, o jeden méně, než dosáhl rekordu Babe Rutha v kariéře. Během zimy dostával rasově motivované výhrůžky smrtí, ale pod tlakem dobře obstál. V následující sezóně bylo jen otázkou času, než stanoví nový rekord. 4. dubna se v Cincinnati umístil na 714. místě a 8. dubna před domácími fanoušky konečně překonal Ruthův rekord, když na 715. místě porazil Ala Downinga z Los Angeles Dodgers. Aaron nakonec za svou kariéru odpálil 755 homerunů (rekord Major League do roku 2007), přičemž všechny kromě 22 homerunů odpálil v dresu Braves. Tým v tomto období také vychoval šampiony v odpalování, Rica Cartyho (v roce 1970) a Ralpha Garra (v roce 1974).

1976-1989

Ted Turner kupuje Braves

V roce 1976 mediální magnát Ted Turner, majitel superstanice WTCG (později známé jako WTBS, nyní známé jako WPCH-TV), koupil Braves, aby udržel tým (a jednu ze svých hlavních programových stálic) v Atlantě. Finančně tíživý Turner použil peníze, které již týmu zaplatil za vysílací práva, jako zálohu. Turner využil Braves jako hlavní programový lákadlo pro svůj začínající kabelový kanál, což z týmu udělalo jednu z prvních franšíz Major League Baseball, která měla pravidelné celostátní publikum a fanouškovskou základnu, spolu s Chicago Cubs (kteří byli také celostátně distribuováni prostřednictvím jiné superstanice, WGN). WTCG propagovala Braves jako „Americký tým“, přezdívka, která se v některých oblastech země, zejména na jihu, uchýlila dodnes.

Turner si rychle získal pověst svérázného majitele baseballového týmu, který se aktivně věnuje svému působení. Mimo jiné v roce 1976 navrhl přezdívku

„Channel“ pro svého nového volného hráče, nadhazovače Andyho Messersmitha, spolu s dresem s číslem 17, aby nepřímo propagoval WTCG (který vysílal na Channel 17 na místním trhu v Atlantě). Major League Baseball tento nápad rychle vetoval. 11. května 1977 se Turner sám jmenoval manažerem, ale protože MLB v 50. letech schválila pravidlo, které manažerům zakazovalo držet finanční podíl ve svém týmu, bylo mu nařízeno, aby se této pozice po jednom zápase vzdal (Braves prohráli 2:1 s Pittsburgh Pirates a prodloužili tak svou sérii proher na 17 zápasů).

Po třech po sobě jdoucích prohraných sezónách byl Bobby Cox najat na své první působení jako manažer pro sezónu 1978 a do základní sestavy povýšil 22letého pálkaře jménem Dale Murphy. Murphy v následujících třech sezónách odpálil 77 homerunů, ale v obraně se trápil, hrál buď na chytači, nebo na první metě, ani na jedné z nich, ani na druhé, a nedokázal obratně hrát. V roce 1980 byl Murphy přesunut do středu pole a předvedl vynikající dosah a hodové schopnosti, zatímco Braves si připsali svou první vítěznou sezónu od roku 1974.

Cox byl po sezóně 1981 propuštěn a nahrazen Joem Torrem, pod jehož vedením Braves vyhráli prvních 13 zápasů sezóny (a stanovili tak od té doby vyrovnaný rekord MLB) a získali svůj první divizní titul od roku 1969. V NLCS je však smetl pozdější šampion Světové série St. Louis Cardinals. Klubu pomohly silné výkony Boba Hornera, Chrise Chamblisse, nadhazovače Phila Niekra a krátkého nadhazovače Gena Garbera, ale žádný Braves nebyl více uznávaný než Murphy, který získal cenu pro nejužitečnějšího hráče i Zlatou rukavici. Murphy také v následující sezóně získal cenu pro nejužitečnějšího hráče. Murphy, který vynikal v obraně, odpalování a běhu, byl důsledně uznáván jako jeden z nejlepších hráčů ligy. Nicméně byl jedním z mála světlých bodů týmu během jeho nejhoršího období od dob jeho působení v Bostonu. Braves v letech 1985 až 1990 dosahovali průměrně pouze 65 vítězství na sezónu, přičemž dna dosáhli v roce 1988, kdy prohráli 106 zápasů, což bylo nejvíce v historii klubu v Atlantě a celkově nejvíce od roku 1935.

V sezóně 1986 se do organizace Braves vrátil Bobby Cox jako generální manažer. Také v roce 1986 tým přestal používat svého maskota s motivem původních obyvatel Ameriky, náčelníka Noc-A-Homa.

1990-2004

Úspěchy a hvězdy

Cox se v polovině sezóny 1990 vrátil do dugoutu jako manažer a nahradil Russa Nixona. Braves zakončili rok s nejhorší bilancí v baseballu, 65–97, a poté, co bylo

jasné, že se stává méně dominantním hráčem, vyměnili Dalea Murphyho do Philadelphia Phillies. Trenér nadhazovačů Leo Mazzone však začal z mladých nadhazovačů Toma Glavina, Steva Averyho a Johna Smoltze vytvářet budoucí hvězdy. Ve stejném roce Braves využili celkovou jedničku draftu MLB v roce 1990 k výběru Chippera Jonese, který se později stal jedním z nejlepších pálkařů v historii týmu. Snad nejdůležitějším krokem Braves však nebylo přesun na hřiště, ale do vedení týmu. Ihned po sezóně byl John Schuerholz najat z Kansas City Royals jako generální manažer.

V následující sezóně byli Glavine, Avery a Smoltz uznáváni jako nejlepší mladí nadhazovači v lize a mezi nimi vyhráli 52 zápasů. Mezitím, za pozičními hráči Davem Justiceem, Ronem Gantem a nečekaným nejužitečnějším hráčem ligy a šampionem v pálkování Terrym Pendletonem, Braves překonali start 39–40, vyhráli 55 ze svých posledních 83 zápasů v posledních třech měsících sezóny a v jednom z nejpamátnějších závodů play-off v historii baseballu porazili Los Angeles Dodgers o jeden zápas. „Z nejhorších na první místo“ Braves, kteří nezískali divizní titul od roku 1982, uchvátili město Atlanta (a ve větší míře i stát Georgia a celý jihovýchod) během svého nepravděpodobného tažení k vítězství. Porazili Pittsburgh Pirates ve velmi těsném sedmizápasovém utkání NLCS, ale prohráli Světovou sérii, rovněž v sedmi zápasech, s Minnesota Twins. Tato série, kterou mnozí považují za jednu z nejlepších vůbec, byla prvním rokem, kdy se tým, který v jednom roce skončil poslední ve své divizi, dostal do Světové série v následujícím roce; tento výkon dosáhli jak Twins, tak Braves.

​

Během vzestupu Braves na začátku 90. let se jejich dlouholetá etnická přezdívka dostala pod mnohem bližší kontrolu, dokonce se proti ní protestovalo v Minneapolis, když Braves navštívili Twins v prvním zápase Světové série v roce 1991. Tým byl obzvláště kritizován za prodej plastových a pěnových tomahawků, podporu tzv. tomahawk chop a doprovodný válečný pokřik vydávaný fanoušky. Válečný pokřik a tomahawk chop jsou podobné, ne-li identické, tomu, co fanoušci Florida State University dělají na svých zápasech. Zpočátku válečné pokřiky hrál varhaník Braves, ale v posledních letech se místo nich používá nahrávka kapely FSU. Tuto tradici lze vysledovat až k příchodu bývalého hráče Seminole Deiona Sanderse, který v té době hrál také za Atlanta Falcons v NFL (později hrál oba sporty současně po dobu jednoho roku v San Franciscu).

Navzdory prohře ve Světové sérii Braves pokračovali v úspěchu. V sezóně 1992 se Braves vrátili do NLCS a znovu porazili Pirates v sedmi zápasech, jen aby ve Světové sérii prohráli s dominantním týmem Toronto Blue Jays.

V roce 1993 Braves podepsali smlouvu s nadhazovačem Gregem Madduxem, držitelem ceny Cy Young Award, z Chicago Cubs, což vedlo mnoho baseballových zasvěcenců k tomu, že nadhazovačský tým týmu byl v té době nejlepší. Tým z roku 1993 dosáhl nejlepších 104 vítězství v klubu po dramatickém závodě o titul s týmem San Francisco Giants, kteří vyhráli 103 zápasů. Braves potřebovali ohromující výsledek 55–19, aby porazili Giants, kteří vedli Braves v tabulce o devět zápasů ještě 11. srpna. Braves však v NLCS podlehli Philadelphia Phillies po šestizápasovém překvapení.

V roce 1994, v rámci reorganizace divizí National League po expanzi v roce 1993, se Braves přesunuli do Východní divize. Toto reorganizace bylo hlavní příčinou vášnivé rivality týmu s New York Mets v polovině až koncem 90. let.

Hráčská stávka zkrátila sezónu 1994. V souboji o divizní titul Braves zaostávali za Montrealem Expos o šest zápasů a zbývalo odehrát 48 zápasů. V důsledku stávky hráčů skončila sezóna předčasně 11. srpna 1994. Nebyla sehrána žádná utkání play-off (včetně Světové série). 

1995-2004

Braves se v následujícím roce, kdy odehráli zkrácenou stávku (týmy odehrály 144 zápasů místo obvyklých 162), vrátili silní a ve Světové sérii porazili Cleveland Indians. To vyvrátilo tvrzení mnoha kritiků Braves, že jsou „baseballovými Buffalo Bills“ (lednové vydání Beckett Baseball Card Monthly z roku 1996). Díky tomuto vítězství ve Světové sérii se Braves stali prvním týmem Major League Baseball, který vyhrál Světovou sérii ve třech různých městech. Díky silnému nadhazování se Braves objevili také ve Světové sérii v letech 1996 a 1999 (obě série však prohráli s New York Yankees) a sérii divizních titulů v letech 1991 až 2005 přerušili pouze v roce 1994, kdy stávka sezónu předčasně ukončila. Nadhazování není v organizaci Braves jedinou konstantou – Schuerholz zůstal generálním ředitelem týmu až do sezóny 2007, kdy byl povýšen na prezidenta týmu. Pendleton nedokončil svou hráčskou kariéru v Atlantě, ale v letech 2002 až 2017 se vrátil do systému Braves jako trenér.

Bilance 95–67 v roce 2000 mu přinesla devátý titul v divizi v řadě. Nicméně, drtivá porážka od St. Louis Cardinals zabránila Braves v dosažení NLCS. V roce 2001 Atlanta znovu vyhrála divizi National League East, smetla NLDS proti Houston Astros a poté prohrála s Arizona Diamondbacks v National League Championship Series čtyři zápasy:1. Jeden památný zápas, který Braves v tomto roce odehráli, se odehrál 21. září, kdy se utkali s rivalem New York Mets v první velké profesionální sportovní akci konané v New Yorku od 11. září.

V letech 2002, 2003 a 2004 Braves znovu vyhráli svou divizi, ale ve všech třech letech prohráli v NLDS; 3 zápasy:2 se San Francisco Giants a Chicago Cubs a 3 zápasy:1 s Houston Astros.

Dominance CY Younga

Šest cen Cy Younga v Národní lize bylo v 90. letech uděleno třem nadhazovačům Braves:

V roce 1991 získal levoruký nadhazovač Tom Glavine své první ocenění.

Pravoruký nadhazovač Greg Maddux vyhrál s Braves tři ceny v řadě, v letech 1993 až 1995. Jeho první ocenění přišlo v roce 1992 s Cubs.

V roce 1996 získal pravoruký nadhazovač John Smoltz své jediné ocenění Cy Younga.

V roce 1998 získal Glavine své druhé.

2005

Nová generace

V roce 2005 Braves vyhráli divizní šampionát již po čtrnácté od roku 1991. Čtrnáct po sobě jdoucích divizních titulů (nepočítaje přerušenou sezónu 1994) představuje rekord v celé Major League Baseball. Tento konkrétní tým byl známý jako „Baby Braves“, což odkazuje na obrovské množství nováčků v sestavě, jako byli Wilson Betemit, Brian McCann, Pete Orr, Ryan Langerhans a Jeff Francoeur. Chytač Brian McCann, pravý polař Jeff Francoeur a nadhazovač Kyle Davies všichni vyrůstali poblíž oblasti Atlanty; tým tak měl bilanci 90–72, o dva zápasy lepší než druhý tým Philadelphia Phillies.

Sezóna však skončila špatně, protože Braves prohráli sérii National League Division Series s Astros ve čtyřech zápasech. Ve čtvrtém zápase, kdy Braves v osmé směně vedli o pět bodů, se Astros vrátili do hry grandslamem Lance Berkmana a homerunem Brada Ausmuse v deváté směně, kterým se odpálil dva outy, proti closerovi Braves Kyleovi Farnsworthovi. Zápas skončil až v 18. směně a stal se tak nejdelším zápasem v historii play-off s časem pět hodin a 50 minut. Chris Burke zakončil maraton homerunem proti Joeymu Devinovi.

Po sezóně 2005 Braves ztratili svého dlouholetého trenéra nadhazovačů Lea Mazzoneho, který odešel do Baltimore Orioles. Jeho místo v dugoutu Atlanty zaujal Roger McDowell. Protože se jim nepodařilo znovu podepsat shortstopa Rafaela Furcala, získali Braves shortstopa Édgara Renteríu z Boston Red Sox.

2006

Problémy

V roce 2006 Braves nepodávali výkony na úrovni, na kterou si zvykli. Kvůli oslabení v útoku, zraněním v základní rotaci a podprůměrným výkonům v bullpenu si Braves v červnu, což byl nejhorší měsíc v historii Atlanty, dosáhli bilance 6–21 s procentuální úspěšností 0,222. To bylo jen lepší než ubohý Boston Braves v květnu 1935 (4–20) s procentuální úspěšností 0,166.

Po přestávce Braves nastoupili s rozmachem pálek a vytvořili mnoho franšízových rekordů. Vyhráli pět zápasů v řadě, smetli Padres a dvakrát porazili Cardinals, přičemž v tomto období nasbírali celkem 65 bodů. 65 bodů v pěti zápasech je nejlepším v historii franšízy od roku 1897, kdy Boston Beaneaters od 31. května do 3. června nasbírali 78 bodů, z toho 25 v jednom zápase a 21 v dalším. Braves z roku 2006 se také stali prvním týmem od New York Yankees z roku 1930, který v pěti zápasech v řadě nasbíral deset a více bodů. Braves měli během své pětizápasové série celkem 81 odpalů a v posledních šesti zápasech 98 odpalů, přičemž jejich návrat k vítězství 8:3 nad Cincinnati 9. července, poslednímu zápasu před All-Star přestávkou. Chipper Jones si navíc dokázal udržet 20zápasovou sérii odpalů a vyrovnat 69 let starý rekord Paula Wanera v Major League se 14zápasovou sérií odpalů o jednu metu navíc.

Nicméně 18. září vítězství New York Mets nad Florida Marlins matematicky vyřadilo Braves z vítězství v NL East a ukončilo tak 11leté panování Atlanta Braves nad NL East. 24. září prohra Braves s Colorado Rockies matematicky vyřadila Braves z vítězství v NL Wild Card, čímž se rok 2006 stal prvním rokem, kdy Braves nehráli v play-off od roku 1990, nepočítaje sezónu 1994 zkrácenou kvůli stávkám. Prohra s Mets 28. září také zaručila Braves jejich první prohranou sezónu od roku 1990. Ačkoli Braves vyhráli dva ze svých posledních tří zápasů proti Astros, včetně vítězství nováčka Chucka Jamese nad Rogerem Clemensem, Atlanta zakončila sezónu na třetím místě, o jeden zápas před Marlins, s bilancí 79–83.

Prodej společnosti Liberty Media

V prosinci 2005 oznámil majitel týmu Time Warner, který zdědil Braves po koupi společnosti Turner Broadcasting System v roce 1996, že tým nabízí k prodeji. Liberty Media zahájila jednání o koupi týmu.

V únoru 2007, po více než roce jednání, společnost Time Warner souhlasila s prodejem Braves společnosti Liberty Media, která vlastnila velké množství akcií společnosti Time Warner, a to pod podmínkou schválení 75 procenty majitelů MLB a komisařem baseballu Budem Seligem. Dohoda zahrnovala výměnu Braves, jejichž hodnota byla v obchodě stanovena na 450 milionů dolarů, za vydavatelství časopisů pro amatéry a 980 milionů dolarů v hotovosti za 68,5 milionu akcií společnosti Time Warner držených společností Liberty v hodnotě přibližně 1,48 miliardy dolarů. Prezident týmu Terry McGuirk nepředpokládal žádné změny ve struktuře vedení, personálu ani v každodenním provozu Braves a Liberty se na každodenním provozu nepodílela. 16. května 2007 majitelé Major League Baseball schválili prodej. Braves jsou jedním ze dvou týmů Major League Baseball, které jsou majoritně vlastněny korporacemi (a jediným týmem NL s tímto rozlišením); druhým týmem je Toronto Blue Jays (vlastněný kanadským mediálním konglomerátem Rogers Communications).

2007-2008

Další problémy

5. července Chipper Jones překonal Dalea Murphyho v klubovém rekordu Atlanty s 372 homerunů, když proti Los Angeles Dodgers zaznamenal dva.

Po potížích v druhé polovině sezóny 2007 skončila Atlanta s průměrem nad 0,500 a opět zmeškala play-off. 12. října 2007 John Schuerholz odstoupil z funkce generálního manažera a převzal funkci prezidenta týmu. Funkci generálního manažera převzal asistent generálního manažera Frank Wren.

2009

Návrat solidního nadhazování

4. prosince 2008 získali Braves Javiera Vázqueze a Boone Logana, zatímco Chicago White Sox získali chytače talentů Tylera Flowerse, shortstopa Brenta Lillibridge, třetího basemana Jona Gilmora a nadhazovače Santose Rodrigueze. 13. ledna 2009 podepsali Braves tříletou smlouvu s japonským nadhazovačem Kenshinem Kawakamim a o dva dny později čtyřletou smlouvu s volným nadhazovačem Derekem Lowem. Během mimosezóny Braves podepsali zkušeného nadhazovače a bývalého hráče Braves Toma Glavinea, zatímco dlouholetého hráče Braves Johna Smoltze ztratili ve prospěch Boston Red Sox.

4. února 2009, těsně před začátkem jarního tréninku, Atlanta souhlasila s podmínkami roční smlouvy s volným outfielderem Garretem Andersonem. Díky větší hloubce outfieldu mohli Braves 30. března 2009 vyměnit Joshe Andersona do Detroit Tigers za nadhazovače nižší ligy Rudyho Darrowa.

3. června 2009 Braves získali Natea McLoutha z Pittsburgh Pirates za nadhazovače Jeffa Locka, Charlieho Mortona a Gorkyse Hernándeze. Také propustili zkušeného nadhazovače Toma Glavinea. 10. července 2009 Braves vyměnili outfieldera Jeffa Francoeura do New York Mets za outfieldera Ryana Churche. 31. července 2009, několik hodin před uzávěrkou přestupů, si Braves a Boston Red Sox vyměnili hráče na první metě: Atlanta vyměnila Caseyho Kotchmana do Bostonu a znovu získala Adama LaRochea, kterého Braves vyměnili během mimosezóny 2006–07 do Pittsburghu.

Braves se v závěru sezóny prosadili a koncem září se dostali na 2 zápasy od divoké karty, která vedly Colorado Rockies. 1. října 2009, když Braves ztráceli čtyři zápasy, Colorado porazilo Milwaukee Brewers 9:2, čímž si zajistilo místo na divoké kartě a ukončilo naděje Braves na postup do play-off v roce 2009.

2010

Coxova poslední sezóna

Sezóna Braves 2010 se poprvé od roku 2005 pokusila o opětovné získání místa v play-off. Braves opět kapitánoval Bobby Cox, který byl ve své 25. a zároveň poslední sezóně manažerem týmu. Braves začali sezónu 2010 pomalu a v dubnu měli sérii devíti proher. Poté měli od 26. května do 3. června sérii devíti vítězství, což je pro Braves nejdelší série od roku 2000, kdy vyhráli 16 zápasů v řadě. 31. května porazili Atlanta Braves na Turner Field tehdy první Philadelphia Phillies a ujali se tak výhradního prvního místa v tabulce National League East, které si udrželi až do poloviny srpna. Naposledy vedli Atlanta Braves NL East 1. srpna v roce 2005. 13. července 2010 na zápase hvězd MLB 2010 v Anaheimu získal chytač Braves Brian McCann cenu MVP zápasu hvězd za svůj double se dvěma outy a třemi body v sedmé směně, kterým National League zajistil první vítězství v zápase hvězd od roku 1996. Stal se prvním hráčem Braves, který získal cenu MVP zápasu hvězd od roku 1994, kdy to dokázal Fred McGriff. Braves uzavřeli před uzávěrkou přestupů dvě dohody, aby získali Álexe Gonzáleze, Ricka Ankiela a Kylea Farnswortha z Toronto Blue Jays a Kansas City Royals, přičemž se vzdali shortstopa Yunela Escobara, nadhazovačů Jo-Jo Reyese a Jesseho Chaveze, outfieldera Gregora Blanca a tří hráčů nižší ligy. 18. srpna 2010 vyměnili tři nadhazovače za prvního basemana Derreka Leeho z Chicago Cubs. 22. srpna 2010 proti Chicago Cubs Mike Minor vyautoval 12 pálkařů během 6 směn, což je rekord Atlanta Braves v počtu strikeoutů nováčků v jednom zápase. Braves začátkem září klesli v NL East na druhé místo, ale vyhráli NL Wild Card. V National League Division Series prohráli se San Francisco Giants ve čtyřech zápasech. Každý zápas série byl rozhodnut o jednom bodu. Po rozhodujícím vítězství Giants ve 4. zápase série se Bobbymu Coxovi dostalo bouřlivého potlesku fanoušků, hráčů a trenérů Braves i Giants.

2011

Fredi Gonzalez přebírá vedení

Dne 13. října 2010 Braves oznámili, že Fredi González nahradí v roce 2011 dlouholetého manažera Braves Bobbyho Coxe na pozici manažera týmu. Toto oznámení přišlo pouhé dva dny poté, co Braves v roce 2010 vypadli z play-off. Bylo také oznámeno, že trenér nadhazovačů Roger McDowell, trenér třetí mety Brian Snitker a trenér bullpenu Eddie Pérez si ponechají své současné pozice, zatímco bývalý trenér odpalů Terry Pendleton nahradí Glenna Hubbarda na pozici trenéra první mety a nováček Carlos Tosca se stane novým trenérem lavičky. Hubbardovi a bývalému trenérovi lavičky Chino Cadahia nebyly nabídnuty pozice v novém trenérském štábu. Larry Parrish byl najat jako trenér odpalů 29. října 2010.

Dne 16. listopadu 2010 získali Braves v mimosezónní výměně Dana Ugglu z Florida Marlins výměnou za levorukého nadhazovače Mika Dunna a hráče vnitřního pole Omara Infanteho. Podle Elias Sports Bureau měli Braves po vítězství nad Houston Astros 11. června 2011 historickou bilanci výher a proher nad 0,500, a to poprvé od roku 1923. Franšíza Braves se stala třetí franšízou v historii MLB, která dosáhla 10 000 výher, a to vítězstvím nad Washington Nationals 15. července 2011. 31. července 2011, pouhých šestnáct dní po svém 10 000. vítězství, porazili Florida Marlins Braves skóre 3:1, čímž týmu zasadili 10 000. prohru v historii franšízy. Braves se stali teprve druhým týmem v historii velké ligy s 10 000 prohrami poté, co Philadelphia Phillies dosáhli tohoto bodu v roce 2007.

Hráči z farmářského systému Braves, jako například Freddie Freeman a Brandon Beachy, pravidelně hráli za prvoligový klub, zatímco Julio Teherán, Randall Delgado a Mike Minor byli povoláni do základní sestavy. Vzhledem ke zraněním startujících nadhazovačů Jaira Jurrjense a Tommyho Hansona na konci sezóny se tito tři mladí nadhazovači dostali do základní sestavy v jejich nepřítomnosti. V roce 2011 debutovalo v Major League za tým osm hráčů.

Zářijový kolaps

Braves vedli po většinu sezóny 2011 tabulku Wild Card National League, přičemž divizní rival Philadelphia Phillies pevně kontroloval první místo v National League East. Braves vstoupili do posledního měsíce základní části s 25 zápasy nad .500, bilancí 80–55 a 8+1⁄2 zápasovým náskokem v tabulce Wild Card. Nejbližší tým, který za nimi zaostával, St. Louis Cardinals, kteří v té době také zaostávali za Milwaukee Brewers, vedoucími v National League Central, o 8+1⁄2 zápasů, byli považováni za outsider. Jen několik dní předtím, 26. srpna, se Cardinals ocitli o 10+1⁄2 zápasů za sebou a na třetím místě.

S 27 odehranými zápasy měli Braves v září bilanci 9–18 a sezónu zakončili s bilancí 89–73, a play-off zmeškali. Cardinals mezitím měli bilanci 18–8 a sezónu zakončili s bilancí 90–72. Zavírač Braves Craig Kimbrel, který v červenci ani srpnu nepovolil ani jeden bod, měl v září ERA 4,76 se třemi neúspěšnými zákroky. Poté, co byl po většinu sezóny dominantní ve své roli, zaznamenal Jonny Venters v září ERA 5,11. Tyto prudké poklesy u obou nadhazovačů vedly mnoho kritiků k otázkám, jak manažer Braves Fredi González zachází s bullpenem. Zkušený startér Derek Lowe dosáhl v září bilance výher a proher 0–5 s ERA 8,75. Krátce po začátku mimosezóny byl Lowe vyměněn do Cleveland Indians. Startéři Braves vydrželi šest a více směn pouze třikrát za posledních 23 zápasů. Během posledních pěti zápasů, které Braves všechny prohráli, se týmu podařilo skórovat pouze sedm běhů. Chytač Braves Brian McCann, často považován za nejlepšího ofenzivního chytače v Major League, odpálil v září pouze 0,183 se dvěma homeruny. Útok jako celek odpálil v září pouze s průměrem odpalů 0,235 a procentem odpalů na metu 0,300, což je druhý nejhorší výsledek v National League. Průměrný RISP .195 u pálkařů Braves byl druhý nejhorší v Majors. Trenér pálkařů Larry Parrish byl vyhozen dva dny po posledním zápase sezóny.

2012

Chipperova poslední sezóna

V roce 2012 zahájili Braves svou 138. sezónu po nepříjemném konci sezóny 2011. 22. března Braves oznámili, že třetí baseman Chipper Jones po sezóně 2012 odejde do důchodu po 19 sezónách v Major League s týmem. Braves také ztratili mnoho klíčových hráčů prostřednictvím výměn nebo volných hráčů, včetně nadhazovače Dereka Loweho, shortstopa Alexe Gonzáleze a outfieldera Natea McLoutha. Aby to kompenzovali, tým získal mnoho klíčových hráčů, jako je outfielder Michael Bourn, spolu se shortstopy Tylerem Pastornickym a Andreltonem Simmonsem. Aby zaplnil mezeru mezi kvalitním startujícím nadhazovačem, kterou opustil Lowe (a také zraněním Brandona Beachyho v polovině sezóny), manažer Fredi González zvolil do rotace startujících nadhazovačů náhradního nadhazovače Krise Medlena. Braves vyhráli každý zápas, ve kterém Medlen nastoupil, a vytvořili tak rekord MLB v počtu po sobě jdoucích vítězství, když nastoupil jeden nadhazovač (celkem 23). Atlanta se v boji o titul v National League East držela těsně za Washington Nationals. Také se udržela na čele závodu o divokou kartu National League. Washington nakonec vyhrál svůj první divizní titul v historii klubu, ale Braves zůstali na prvním místě v závodě o divokou kartu NL. V souladu s novým pravidlem MLB pro sezónu 2012 se musí dva nejlepší týmy s divokou kartou v každé lize utkat v play-off, než vstoupí do divizní série.

​Braves hráli ve vůbec prvním zápase o divokou kartu proti St. Louis Cardinals. Braves prohrávali v dolní části osmé směny 6:3, když Andrelton Simmons odpálil míč do levého pole, který dopadl mezi shortstopa Cardinals a levého polaře. Rozhodčí Sam Holbrook vyautoval Simmonse s odvoláním na pravidlo o míči na infieldu. Pokud by nebyl odpískán míč na infieldu, Simmons by dostal singl a Atlanta by měla mety plné jednoho outu. Fanoušci na Turner Fieldu začali zahazovat hřiště troskami, což vedlo k 19minutovému odložení zápasu. Braves prohráli zápas 6:3 a ukončili tak svou sezónu.

2013

Braves vyhráli NL East

Po drtivé prohře proti St. Louis Cardinals ve hře o divokou kartu strávili Braves mimo sezónu 2012–2013 modernizací a přepracováním svého útoku. Braves otočili hlavy baseballu tím, že získali B.J. Uptona z Tampa Bay Rays, podepsali s ním pětiletou smlouvu na 75,25 milionu dolarů a stali se z něj jejich startující střední hráč v poli. Spojili ho s jeho mladším bratrem Justinem Uptonem z Arizona Diamondbacks v rámci sedmičlenné výměny, která poslala oblíbeného hráče fanoušků Martína Prada do Diamondbacks. Také uspokojili potřebu nového třetího basemana Chrise Johnsona po odchodu Chippera Jonese do důchodu v předchozím roce. Braves zahájili sezónu 2013 skvělým startem v dubnu, kdy dosáhli bilance 17–9. V tomto měsíci se objevila senzace nováčka Evan Gattis a zároveň se ujali prvního místa v divizi National League East, vedení, kterého se po zbytek sezóny už nikdy nevzdali. Braves utrpěli během sezóny mnoho zranění klíčových hráčů, včetně zranění Jasona Heywarda, Briana McCanna, Freddieho Freemana, Erica O'Flahertyho, Jonnyho Venterse, Ramira Peny a dalších, ale i přes tyto rány pro tým našli způsob, jak vyhrát. Před All-Star přestávkou byl první baseman Freddie Freeman zvolen do All-Star týmu National League 2013 v All-Star Game, kterého se však neúčastnil. Braves byli také svědky nástupu nováčka nadhazovače Julia Teherána po velkém humbuku během jarního tréninku. Od 26. července do 10. srpna Braves vyhráli 14 zápasů v řadě. Vítězná série byla nejdelší svého druhu od dubna až května 2000.

28.června 2013 Atlanta Braves před zápasem proti Arizona Diamondbacks vyřadili z provozu dres bývalého třetího basemana Chippera Jonese s číslem 10. Byl oceněn před 51 300 fanoušky na Turner Field v Atlantě. Působil jako stálice franšízy Braves 19 let, než na začátku sezóny 2012 oznámil svůj odchod do důchodu. Chipper Jones odehrál svůj poslední zápas základní části za Braves 30. září 2012.

Braves si 3. září 2013 vytvořili 15zápasový náskok před Washington Nationals v National League East a toto vedení využili na cestě k svému prvnímu diviznímu titulu od roku 2005, poslednímu ze 14 divizních titulů v řadě. Byl to také první divizní titul manažera Braves Frediho Gonzáleze od začátku jeho manažerské kariéry v roce 1990; včetně jeho prvního od doby, kdy se po sezóně 2010 stal manažerem Braves. Braves si 22. září 2013 zajistili 18. divizní titul v historii týmu po prohře Nationals s Marlins v prvním zápase dvojitého headeru; Braves ten den také vyhráli svůj zápas, když na Wrigley Field porazili Chicago Cubs 5:2.

Poté, co si zajistili divizní titul, prohráli v divizní sérii s Dodgers 3:1.

2014

Sezóna s negativní zápasovou bilancí

11. listopadu 2013 Braves oznámili, že v roce 2017 uvolní Turner Field a postaví nový stadion v Cobb County, na severozápadním předměstí Atlanty. Tento krok navazuje na vypršení 20leté nájemní smlouvy Braves na Turner Field v roce 2016. Nový stadion má být postaven v partnerství veřejného a soukromého sektoru. Během mimosezóny Braves podepsali několik svých mladých talentů na víceleté smlouvy; Craig Kimbrel (4 roky/42 milionů dolarů), Freddie Freeman (8 let/135 milionů dolarů), Kris Medlen (1 rok/5,8 milionu dolarů), Jason Heyward (2 roky/13,3 milionu dolarů), Julio Teherán (6 let/32,4 milionu dolarů) a Andrelton Simmons (7 let/58 milionů dolarů).

Braves zakončili sezónu na vzdáleném druhém místě s bilancí 79–83, což byla jejich první prohraná sezóna od roku 2008 a teprve třetí od roku 1990.

2015-2016

Obnova

Před sezónou 2015 Braves odvolali generálního manažera Franka Wrena a John Hart ho nahradil jako prozatímního generálního manažera, přičemž se rozhodli převzít pouze titul prezidenta baseballových operací. Braves okamžitě vyměnili držitele ceny Zlatá rukavice Jasona Heywarda do St. Louis Cardinals spolu s nadhazovačem Jordanem Waldenem za nadhazovače Shelby Miller a Tyrella Jenkinse. Hart vyměnil hvězdného levého polaře Justina Uptona do San Diego Padres za Maxe Frieda, Jace Petersona, Dustina Petersona a Mallexe Smitha. Chytač Evan Gattis a nadějný hráč nižší ligy James Hoyt byli vyměněni do Houston Astros za hráče nižší ligy Mikea Foltynewicze, Ria Ruize a Andrewa Thurmana. Den před začátkem sezóny provedli Braves poslední obchod, do kterého byl zařazen bývalý All-Star Craig Kimbrel a outfielder Melvin Upton Jr. Ti byli vyměněni do San Diego Padres za outfieldery Camerona Maybina, Carlose Quentina, nadhazovače Matta Wislera a 41. výběr draftu Major League Baseball v roce 2015. Do začátku sezóny Braves provedli celkem 11 obchodů.

​

Před začátkem základní části sezóny 2016 Braves pokračovali v mimosezónní přestavbě výměnou Andreltona Simmonse do Los Angeles Angels za Ericka Aybara a nadhazovače Seana Newcomba a Chrise Ellise a 2,5 milionu dolarů. Dohodli se na ročních smlouvách s Kellym Johnsonem, Chrisem Withrowem a Arodysem Vizcainem a dohodli se na podmínkách smlouvy pro nižší ligu pro Carlose Torrese a Jeffa Francoeura. Braves koupili smlouvu Francoeura pro hlavní ligu.

13. dubna 2016 byl Hector Olivera zatčen a obviněn z napadení ženy v týmovém hotelu, když Braves hráli ve Washingtonu D.C. proti Nationals. MLB ho poslala na administrativní dovolenou a byl zařazen na seznam hráčů s omezeným vstupem do Braves.

Braves zahájili sezónu sérií devíti proher, což je nejhorší začátek sezóny od roku 1988, kdy prohráli prvních 10 zápasů sezóny.

Po začátku sezóny 9–28 v roce 2016 byl Fredi González 17. května propuštěn a nahrazen manažerem Gwinnett Braves Brianem Snitkerem na pozici prozatímního manažera. Snitker Gonzáleze jednou nahradil v mimosezóně 2006–07 jako trenér třetí mety Braves, když González opustil Braves, aby vedl Marlins. Braves zakončili sezónu s bilancí 68–93 a na posledním místě v NL East.

Během mimosezóny 2016 Braves podepsali smlouvy s nadhazovači R. A. Dickeym a Bartolo Colónem a povýšili prozatímního manažera Briana Snitkera na manažera na plný úvazek.

2017

Nový stadion a změny ve vedení

Braves otevřeli svůj nový stadion SunTrust Park (nyní Truist Park) 14. dubna 2017 čtyřzápasovým vítězstvím nad San Diego Padres. Stadion se setkal s pozitivními recenzemi. Woody Studenmund z Hardball Times nazval stadion „klenotem“ a řekl, že byl ohromen „kompaktní krásou stadionu a jeho vzrušujícím přístupem ke kombinaci baseballu, obchodních a společenských aktivit“. J.J. Cooper z Baseball America pochválil „vynikající výhled prakticky z každého sedadla“. Cooper také poznamenal, že „Wi-Fi funguje a je velmi rychlé, a to i v parku plném uživatelů chytrých telefonů“. Braves také představili „The Freeze“ jako zábavu mezi směnami – bývalý vysokoškolský sprinter oblečený v aqua spandexu má běžecký závod s fanouškem; The Freeze vyhrává většinu závodů, přestože fanoušek má značný náskok.

2. října 2017 John Coppolella rezignoval na funkci generálního manažera Braves uprostřed vyšetřování Major League Baseball týkajícího se mezinárodních podpisů hráčů Atlanty, když se dopustil toho, co Braves označili za „porušení pravidel MLB týkajících se mezinárodního hráčského trhu“. 13. listopadu 2017 Braves oznámili Alexe Anthopoulose jako nového generálního manažera a výkonného viceprezidenta. John Hart byl odvolán z funkce prezidenta týmu a převzal roli hlavního poradce organizace. Předseda Braves Terry McGuirk se fanouškům omluvil za skandál „jménem celé rodiny Braves“. McGuirk popsal Anthopoulose jako „muže s integritou“ a řekl, že „bude fungovat způsobem, který udělá všechny naše fanoušky Braves hrdými“. 17. listopadu 2017 Braves oznámili, že John Hart odstoupil z funkce hlavního poradce organizace. Hart ve svém prohlášení uvedl, že „s najmutím Alexe Anthopoulose jako generálního manažera je tato organizace v dobrých rukou.“

Vyšetřování a sankce MLB

Dne 21. listopadu 2017 oznámil komisař Major League Baseball Rob Manfred výsledky vyšetřování MLB týkajícího se mezinárodních podpisů Atlanty. Manfred rozhodl, že Braves musí vzdát 13 mezinárodních talentů, včetně vysoce ceněného Kevina Maitana, hráče vnitřního pole z Venezuely, který v roce 2016 podepsal smlouvu za 4,25 milionu dolarů. Tým také přišel o výběr ve třetím kole draftu v roce 2018. Bývalý generální manažer Braves John Coppolella byl zařazen na trvale nezpůsobilý seznam baseballu.

Braves navíc nebudou moci v období 2019–20 podepsat žádného mezinárodního hráče za více než 10 000 dolarů a jejich mezinárodní bonusový fond pro období 2020–21 bude snížen o 50 %.

2018-2023

Návrat do play off a titul ve Světové sérii

Braves představili 27. ledna 2018 na fanouškovském festivalu Atlanta Braves nového maskota jménem Blooper. Blooper nahradil maskota Braves „Homer of the Brave“ poté, co odešel do důchodu. Braves zahájili novou sérii titulů v divizi NL East v roce 2018, kdy dosáhli bilance 90–72. V roce 2019 byla jejich bilance 97–65 nejlepší od roku 2003. V žádné z těchto sezón se však Braves neposunuli dál než do divizní série. V sérii National League Championship Series 2020 proti Dodgers vedli Braves 3–1, než se Dodgers vrátili, vyhráli sérii a postoupili do Světové série. 

Braves se v roce 2021 vrátili do NLCS poté, co v sérii NLDS 2021 porazili Milwaukee Brewers 3:1, a to díky vítěznému homerunu Freddieho Freemana v dohrávce  8. směny čtvrtého zápasu. Za vyrovnaného stavu 4:4 poslal Freeman míč do levého středního pole a zajistil tak Braves vedení 5:4 před začátkem 9. směny. Poté, co Eduardo Escobarovi povolil úvodní singl, Will Smith následně vyřadil všechny pálkaře v pořadí a zajistil tak Braves postup do NLCS.

23. října 2021 porazili Braves Dodgers v sérii National League Championship Series, což byla odveta za NLCS 2020, v šesti zápasech a postoupili do Světové série poprvé od roku 1999. V šesti zápasech porazili Houston Astros a získali svůj čtvrtý titul ve Světové sérii.

V roce 2022 se Braves dělili s New York Mets o nejlepší bilanci v National League East. Titul divizního vítěze získali Braves, protože v základní části měli proti Mets bilanci 10–9, zatímco Mets byli v novém formátu play-off s 12 týmy nasazeni jako čtvrtí v NL. Braves byli v NLDS vyřazeni ve čtyřech zápasech týmem Philadelphia Phillies.

V roce 2023 zažili Braves svou nejlepší sezónu od roku 1998 a s bilancí 104–58 vedli hlavní ligy. Pravý polní hráč Ronald Acuña Jr. se stal prvním hráčem v historii MLB, který v jedné sezóně odpálil 40 home runů a ukradl 70 met, a byl jednomyslně jmenován nejužitečnějším hráčem Národní ligy. Braves byli opět vyřazeni v NLDS ve čtyřech zápasech týmem Philadelphia Phillies.

2024-2025

Bez play-off a Snitkerova éra

Braves se v roce 2025 nekvalifikovali do play-off, čímž ukončili sérii sedmi po sobě jdoucích vystoupení. Po 49 letech v organizaci, včetně deseti sezón jako manažer, tým oznámil, že Snitker odstoupí ze své manažerské role a přejde do poradní pozice v klubu. V listopadu 2025 Braves oznámili, že dlouholetý trenér z lavičky Walt Weiss bude povýšen na manažera. Weiss, bývalý shortstop All-Star, strávil část své hráčské kariéry také v Atlantě.

Současnost

Braves začali sezonu 2026........

Hlavní rivalita

New York Mets

Ačkoli k jejich první velké konfrontaci došlo, když Mets smetli Braves v NLCS v roce 1969, rivalita se nijak zvlášť nevyhrotila až do sezóny 1994, kdy se díky přeskupení divizí Mets i Braves dostali do východní divize National League.

Braves se s Mets utkali v sérii National League Championship Series v roce 1999. Braves zpočátku vedli v sérii 3:0, zdánlivě na pokraji vítězství, ale Mets se vzpamatovali ve 4. a 5. zápase. Navzdory odolnosti Mets nakonec Braves vyhráli sérii v 6. zápase, kdy Andruw Jones zajistil dramatickou walk-off walk a získal tak svou pátou vlajku National League v tomto desetiletí. V roce 2022 Braves i Mets skončili se 101 výhrami. Titul v National League East a volné místo v prvním kole se nakonec odehrály v klíčové sérii tří zápasů na Truist Parku od 30. září do 2. října. Mets vstupovali do série s mírným náskokem, ale Braves zaváhali, když sérii smetli. Atlanta získala titul v divizi NL East a volné místo v prvním kole vítězstvím v sérii sezóny proti Mets.

Od doby, kdy se Mets připojili k lize, oba týmy dvakrát vyhrály tituly ve Světové sérii. Braves získali šest titulů v NL, zatímco Mets pět. Braves mají výhodu v celkové bilanci vzájemných zápasů mezi oběma týmy 516–425. Mets však mají v zápasech play-off navrch s bilancí 5–4.

Celostátní fanouškovská základna

Kromě silné podpory fanoušků v oblasti Metro Atlanta a státu Georgia byli Braves označováni jako „Americký tým“ v souvislosti s celostátním vysíláním zápasů týmu na TBS od 70. let do roku 2007, což týmu poskytlo celostátní fanouškovskou základnu.

Braves se pyšní silnou podporou v jihovýchodních Spojených státech, zejména ve státech jako Mississippi, Alabama, Jižní Karolína, Severní Karolína, Tennessee a Florida.

SEKNUTÍ TOMAHAWKEM - TOMAHAWK CHOP

V roce 1991 fanoušci Atlanta Braves zpopularizovali gesto „seknutí tomahawkem“ během zápasů. Používání pěnových tomahawků čelilo kritice ze strany skupin původních obyvatel Ameriky, které to považovaly za ponižující. Navzdory protestům to ředitel pro styk s veřejností Braves obhajoval jako „hrdý projev sjednocení a rodiny“. Kontroverze se znovu objevila v roce 2019, kdy člen Cherokee Nation a nadhazovač St. Louis Cardinals Ryan Helsley shledal sekání urážlivým, což Braves přimělo k úpravě herního zážitku. Během mimosezóny následovaly diskuse se zástupci původních obyvatel Ameriky a uprostřed tlaku v roce 2020 na změnu názvu Braves oznámili probíhající jednání o sekání, ale trvali na tom, že název týmu zůstane nezměněn.

Debata o sekání tomahawkem pokračovala i v roce 2021. Zatímco někteří vůdci původních Američanů, jako například Richard Sneed, hlavní náčelník Východní skupiny Čerokíjských indiánů, vyjádřili osobní lhostejnost nebo toleranci a uznávali to jako uznání síly původních Američanů, jiní se proti tomu vehementně postavili. Sneed zdůraznil širší problémy, kterým čelí komunity původních Američanů, a zpochybnil zaměření na „chop“. Východní skupina Čerokíjských indiánů a Braves zahájili úsilí o začlenění jazyka a kultury Čerokíjů do aktivit, stadionu a zboží týmu s cílem dosáhnout větší kulturní citlivosti navzdory rozdílným názorům v komunitě původních Američanů.

Stadiony

Bývalé stadiony (Ballparky)

Boston Braves hráli na stadionu South End Grounds od svého založení. Poté, co v roce 1894 stadion zničil požár, klub dočasně hrál na Congress Street Grounds, dokud nebylo možné stadion South End Grounds znovu postavit. Během sezóny 1914 se ukázalo, že South End Grounds je příliš malý na to, aby pojal větší davy, což tým přimělo hrát některé zápasy na Fenway Parku. Aby se uspokojila potřeba většího místa, byl v roce 1915 postaven stadion Braves Field.

Braves Field zůstal domovským sídlem klubu v Bostonu, dokud se tým nepřestěhoval do Milwaukee. Stadion Milwaukee County Stadium byl postaven v roce 1950, aby přilákal tým Major League Baseball, a v roce 1953 se stal novým domovem Braves. Tým tam hrál až do roku 1966, kdy se přestěhoval do Atlanty.

Město Atlanta postavilo stadion Atlanta-Fulton County Stadium v ​​roce 1965 poté, co se s Braves dohodlo na přestěhování z Milwaukee. Braves hráli na stadionu Atlanta-Fulton County Stadium až do roku 1997, kdy se přestěhovali na Turner Field. Původně postavený jako Centennial Olympic Stadium pro letní olympijské hry v roce 1996, byl později přeměněn na baseballový stadion pro Braves. Turner Field sloužil jako domácí baseballový stadion Braves až do sezóny 2016.

Současné stadiony

Truist Park

Domácí baseballový stadion Atlanta Braves je Truist Park od roku 2017. Truist Park se nachází přibližně 16 km severozápadně od centra Atlanty v nezačleněné komunitě Cumberland v okrese Cobb v Georgii. Braves otevřeli Truist Park 14. dubna 2017 čtyřzápasovým vítězstvím nad San Diego Padres. Park se setkal s pozitivními recenzemi. Woody Studenmund z Hardball Times nazval park „klenotem“ a řekl, že byl ohromen „kompaktní krásou stadionu a jeho vzrušujícím přístupem ke kombinaci baseballu, obchodních a společenských aktivit“. J.J. Cooper z Baseball America pochválil „vynikající výhled prakticky z každého sedadla“.

CoolToday Park

Od roku 2019 hrají Braves jarní tréninkové zápasy na CoolToday Parku v North Portu na Floridě. Stadion byl otevřen 24. března 2019 vítězstvím Braves 4:2 nad Tampa Bay Rays. Braves opustili Champion Stadium, svůj předchozí domov jarního tréninku, poblíž Orlanda, aby zkrátili dobu cestování a dostali se blíže k zařízením ostatních týmů. CoolToday Park slouží také jako celoroční rehabilitační zařízení pro Braves.

Dresy (uniformy)

1966-1967

Tým Atlanta Braves původně nosil stejný design uniformy jako v posledních letech v Milwaukee, s výjimkou červenohnědé námořnické čepice, která byla změněna z blokového „M“ na písmo „A“. Domácí i venkovní uniforma mají námořnicky modré lemování a nápis „Braves“ v červené barvě s námořnicky modrým lemováním, spolu s čísly na hrudi, která byla také červená s námořnicky modrým lemováním. Na levý rukáv byla přidána nášivka „Screaming Indian“. 

1968-1971

Během tohoto období se námořnická modrá stala primární barvou týmu a na domácích uniformách se nosily proužky. Čísla na hrudi a lemování byly odstraněny a červená se používala výhradně na venkovních uniformách. Původní námořnicky červená čepice se používala pouze doma, zatímco na venkovních zápasech se používala výhradně námořnická čepice. Do roku 1969 sloužila jako primární čepice výhradně námořnická, čímž se námořnická červená čepice vyřadila z provozu.

1972-1975

Braves vstoupili do éry polyesteru s novým vzhledem, změnili barvu z tmavě modré na královskou modrou, přičemž si zachovali červenou jako barvu lemování. Domácí uniformy byly bílé s modrými rukávy, zatímco venkovní uniformy byly modré s bílými rukávy. S touto uniformou se vrátila i čísla na hrudi. Oba rukávy obsahovaly nášivku s peřím. Čepice se staly královsky modrými s bílými panely a malým červeným „a“ s bílým a modrým lemováním.

1976-1979

S touto sadou se Braves vrátili k nošení proužků a šedých uniforem. Domácí uniforma odstranila modré rukávy a nášivku s peřím a nahradila je červenými proužky a límcem. Venkovní uniforma si zachovala předchozí šablonu, ale vrátila se k šedému základu s modrými rukávy, přičemž nášivka s peřím byla exkluzivní pouze na levém rukávu. Venkovní uniforma měla také vpředu nápis „Atlanta“ s prvním „a“ malým písmenem. V roce 1979 byla k venkovní uniformě přidána modrá jména hráčů.

1980-1986

Domácí uniforma Braves opět odstranila proužky a přidala jména hráčů v modré barvě. Límece a rukávy měly červené, bílé a modré pruhy. Venkovní uniforma byla změněna na světle modrou bez kontrastních barev rukávů a červeného lemování. V roce 1981 byla venkovní uniforma mírně upravena a přijala velké písmeno „A“ na nápisu „Atlanta“. Braves také nosili dvě celomodré čepice: domácí čepice měla bílé písmeno „A“ s červeným lemováním, zatímco venkovní čepice červený lem na „A“ postrádala; čepice ze 70. let se nosily pouze během první sezóny této sady uniforem v roce 1980.

1987-současnost

Braves aktualizovali svou sadu uniforem v roce 1987 a vrátili se k uniformám s knoflíky a kalhotám s páskem. Tento design se vrátil ke klasickému vzhledu, který nosili v 50. letech 20. století.

Bílá domácí uniforma se vyznačuje červeným a tmavě modrým lemováním, nápisem „Braves“ a tomahawkem vpředu a radiálně klenutými (vertikálně klenutými do roku 2005; všitými do jmenovky do roku 2012) tmavě modrými písmeny a červenými čísly s tmavě modrým lemem vzadu. Šedé venkovní uniformy jsou identické s bílými domácími uniformami, s výjimkou nápisu „Atlanta“ vpředu.

Zpočátku se k oběma uniformám nosila tmavě modrá čepice s červenou krempou a nápisem „A“ vpředu. V roce 2008 byla zavedena celotmavě modrá čepice, která se v následující sezóně stala hlavní venkovní čepicí.

Braves měli tři různé verze své alternativní domácí uniformy v páteční červené barvě. První uniforma, nošená v letech 2005 až 2013, měla tmavě modré a bílé lemování, vpředu tmavě modrý nápis „Braves“ a tomahawk a vzadu bílá písmena a tmavě modrá čísla s bílým lemováním. Byla doplněna tmavě modrou čepicí s červenou krempou a alternativním logem „tomahawk A“. V letech 2014 až 2018 Braves uniformu upravili; nápis „Braves“ byl nyní zdoben hvězdami, zatímco tomahawk byl odstraněn. Čepice s logem „tomahawk A“ byla také vyřazena z provozu. V roce 2019 se Braves vrátili k variantě původní červené alternativní uniformy bez bílého lemování. Od roku 2025 se červené alternativní uniformy nosily i během venkovních zápasů.

Krémové alternativní uniformy byly představeny v únoru 2012 jako pocta první sezóně Braves v Atlantě v roce 1966. Tato sada je podobná primární domácí uniformě, ale s čísly na hrudi místo tomahawku a modrým lemováním bez červených akcentů. Na levý rukáv bylo přidáno alternativní logo „crossing tomahawks“ s názvem týmu a datem založení. Braves v sezóně 2020 nenosili krémové alternativní dresy a po sezóně 2021 je vyřadili.

Braves nosili tři verze svých alternativních tmavě modrých venkovních dresů. První verze byla představena v úvodní noci sezóny 2008 proti Washington Nationals a obsahovala tmavě modrý nápis. Jediné červené prvky na dresu lze vidět na tomahawku. Pro rok 2019 Braves dres drasticky změnili a nyní obsahuje červený nápis, červený tomahawk a stříbrné lemování. Pro rok 2024 Braves dres opět mírně změnili přidáním červeného lemování, které nahradilo stříbrné lemování.

City Connect dresy

V roce 2023 Braves představili svůj dres City Connect s designem inspirovaným jejich domácím dresem z počátku 70. let, včetně modrých rukávů a červenobílomodrého trojúhelníku jako odkaz na nálepku s „peřím“ na každém rukávu. Na levé straně hrudi bylo vyobrazeno „A“ jako odkaz na Atlantu a na límci a pod kšiltem týmové čepice byly umístěny pocty 715. homerunům Hanka Aarona z roku 1974. Samotná čepice má bílý panel s modrým „A“ lemovaným bílou a červenou barvou.

V roce 2026 byl jejich druhý dres City Connect silně inspirován jejich venkovními modrými dresy z roku 1980 a na hrudi se objevilo malé písmeno „a“ na nápisu „Atlanta“ v bílé barvě s červeným lemem a královsky modrými čísly. Nášivka na rukávu obsahovala nápis „ATL“ ve tvaru připomínajícím logo TBS z 90. let, jako odkaz na národní televizní pokrytí týmu. Čepice má světle modrou korunku s královsky modrou základnou, kterou zdobí malé bílé „a“ s červenými stíny a královsky modrým lemováním.

Na rozdíl od domácích dresů, které se nosí podle rozpisu, si venkovní dresy vybírá v den zápasu začínající nadhazovač. Podléhají však také pravidlům Major League Baseball, která vyžadují, aby venkovní tým nosil dresy, které kontrastují s dresy domácího týmu. Kvůli tomuto pravidlu se šedé dresy nosí, když se domácí tým rozhodne nosit tmavě modrou, a někdy i když se domácí tým rozhodne nosit černou.

Seknutí tomahawkem - Tomahawk chop

V roce 1991 fanoušci Atlanta Braves zpopularizovali gesto „seknutí tomahawkem“ během zápasů. Používání pěnových tomahawků čelilo kritice ze strany skupin původních obyvatel Ameriky, které to považovaly za ponižující. Navzdory protestům to ředitel pro styk s veřejností Braves obhajoval jako „hrdý projev sjednocení a rodiny“. Kontroverze se znovu objevila v roce 2019, kdy člen Cherokee Nation a nadhazovač St. Louis Cardinals Ryan Helsley shledal sekání urážlivým, což Braves přimělo k úpravě herního zážitku. Během mimosezóny následovaly diskuse se zástupci původních obyvatel Ameriky a uprostřed tlaku v roce 2020 na změnu názvu Braves oznámili probíhající jednání o sekání, ale trvali na tom, že název týmu zůstane nezměněn.

Debata o sekání tomahawkem pokračovala i v roce 2021. Zatímco někteří vůdci původních Američanů, jako například Richard Sneed, hlavní náčelník Východní skupiny Čerokíjských indiánů, vyjádřili osobní lhostejnost nebo toleranci a uznávali to jako uznání síly původních Američanů, jiní se proti tomu vehementně postavili. Sneed zdůraznil širší problémy, kterým čelí komunity původních Američanů, a zpochybnil zaměření na „chop“. Východní skupina Čerokíjských indiánů a Braves zahájili úsilí o začlenění jazyka a kultury Čerokíjů do aktivit, stadionu a zboží týmu s cílem dosáhnout větší kulturní citlivosti navzdory rozdílným názorům v komunitě původních Američanů.

Maskot Blooper

Blooper je oficiálním maskotem týmu Atlanta Braves Major League Baseball. Je to velký, chlupatý tvor s rohy v uších (podobně jako má Phillie Phanatic jako jazyk). Předvádí různé vystoupení, aby pobavil fanoušky během baseballových zápasů v Truist Parku, a vystupuje na public relations a v rámci goodwillu pro Braves. Zatímco někteří fanoušci se Blooperovi nelíbili, jeho kousky na hřišti i mimo něj si brzy získaly fanoušky v Atlantě.Blooper byl představen 27. ledna 2018 na fanouškovském festivalu Atlanta Braves. Blooper nahradil maskota Braves „Homer the Brave“ poté, co odešel do důchodu. Podle Braves je „produktem vědy, která se vymkla z rukou“, což znamená, že Blooper je vším, co dělá superfanouška Braves, který vyšel ze stroje. Měří téměř 2,1 metru a nosí tričko velikosti 5XL. Ačkoliv fanoušci zpočátku přijali Bloopera smíšeně, poté, co Braves vyhráli Světovou sérii v roce 2021, byl Blooper vítán fanoušky Braves v celém regionu.

Významné osobnosti

Hráči Braves vyhráli sedm ocenění pro nejužitečnějšího hráče (MVP), přičemž Dale Murphy si toto ocenění vysloužil zejména v letech 1982 a 1983. Pět nadhazovačů Braves získalo cenu Cy Young, která se uděluje nejlepšímu nadhazovači ligy, včetně Grega Madduxe, který ji vyhrál třikrát po sobě v letech 1993, 1994 a 1995.

Dva manažeři Braves byli jmenováni Manažerem roku, přičemž Bobby Cox cenu získal třikrát, v letech 1991, 2004 a 2005. Kromě toho bylo osm hráčů Braves oceněno cenou Nováček roku.

Vyřazená čísla

Braves v historii klubu vyřadili z provozu jedenáct čísel. Naposledy bylo v roce 2023 vyřazeno číslo 25 Andruwa Jonese. Mezi další vyřazená čísla patří číslo 10 Chippera Jonese, číslo 29 Johna Smoltze, číslo 6 Bobbyho Coxe, číslo 47 Toma Glavinea a číslo 31 Grega Madduxe. Braves dále vyřadili z provozu číslo 44 Hanka Aarona, číslo 3 Dalea Murphyho, číslo 35 Phila Niekra, číslo 41 Eddieho Mathewse a číslo 21 Warrena Spahna. Číslo 42 Jackieho Robinsona je také vyřazeno v celém Major League Baseball, s výjimkou užití čísla na Jackie Robinson Day.

Šest z jedenácti čísel (Cox, Chipper Jones, Andruw Jones, Smoltz, Maddux a Glavine) bylo na dresu Braves ve stejnou dobu. Z jedenácti hráčů Braves, jejichž čísla byla vyřazena z provozu, byli zvoleni všichni, kteří mají nárok na Národní baseballovou síň slávy, s výjimkou Dalea Murphyho. Barva a design vyřazených čísel na pamětních značkách a dalších cedulích na stadionu odrážejí primární design uniformy v době, kdy byl hráč v týmu.

Braves v Síni slávy

Boston

• Earl Averill

• Dave Bancroft

• Dan Brouthers

• John Clarkson

• Jimmy Collins

• Hugh Duffy

• Johnny Evers

• Burleigh Grimes

• Billy Hamilton

• Billy Herman

• Rogers Hornsby

• Joe Kelley

• King Kelly

• Ernie Lombardi

• Al Lopez

• Rabbit Maranville

• Rube Marquard

• Eddie Mathews

• Tommy McCarthy

• Bill McKechnie

• Joe Medwick

• Kid Nichols

• Jim O'Rourke

• Charles Radbourn

• Babe Ruth

• Al Simmons

• George Sisler

• Billy Southworth

• Warren Spahn

• Albert Spalding

• Casey Stengel

• Ed Walsh

• Lloyd Waner

• Paul Waner

• Vic Willis

• George Wright

• Harry Wright

• Cy Young

Milwaukee

• Hank Aaron

• Eddie Mathews

• Phil Niekro

• Red Schoendienst

• Enos Slaughter

• Warren Spahn

Atlanta

• Hank Aaron

• Orlando Cepeda

• Bobby Cox

• Tom Glavine

• Andruw Jones

• Chipper Jones

• Greg Maddux

• Eddie Mathews

• Fred McGriff

• Phil Niekro

• Gaylord Perry

• John Schuerholz

• John Smoltz

• Bruce Sutter

• Joe Torre

• Hoyt Wilhelm

Vyřazená čísla Braves

3 Dale Murphy, outfielder, Atlanta 1976-906 Bobby Cox, manažer, Atlanta 1978-81, 1990-201010 Chipper Jones, 3. meta, Atlanta 1993, 1995-201221 Warren Spahn, nadhazovač, Boston 1942-52, Milwaukee 1953-6425 Andruw Jones, outfielder, Atlanta 1996-200729 John Smoltz, nadhazovač, Atlanta 1988-99, 2001-0831 Greg Maddux, nadhazovač, Atlanta 1993-200335 Phil Niekro, nadhazovač, Milwaukee 1964-65, Atlanta 1966-83, 198741 Eddie Mathews, 3. meta, Boston 1952, Milwaukee 1953-65, Atlanta 1966; Trenér 1971-72; Manažer 1972-7442 Jackie Robinson, ukončil kariéru v MLB44 Hank Aaron, hráč v poli, Milwaukee 1954-65, Atlanta 1966-7447 Tom Glavine, nadhazovač, Atlanta 1987-2002, 2008

Další trofeje a ocenění

Nejlepší hráč sezóny (od roku 1911)

• Johnny Evers (1914)

• Bob Elliott (1947)

• Hank Aaron (1957)

• Dale Murphy (1982 et 1983)

• Terry Pendleton (1991)

• Chipper Jones (1999)

• Freddie Freeman (2020)

• Ronald Acuña Jr. (2023)

​

Cena Trevora Hoffmana (od roku 2014)

• Craig Kimbrel ( 2014 )

​

Cena Cy Younga (od roku 1956 )

• Warren Spahn (1957)

• Tom Glavine (1991 a 1998)

• Greg Maddux (1993, 1994 a 1995)

• John Smoltz (1996)

​

Manažer roku (od roku 1983)

• Bobby Cox (1991, 2004 a 2005)

• Brian Snitker (2018)​

Cena Hanka Aarona (od roku 1999)

• Andruw Jones (2005)

​

Cena Roberta Clementeho (od roku 1971)

• Phil Niekro (1980)

• Dale Murphy (1988)

• John Smoltz (2005)

​

Nováček roku (od roku 1947)

• Alvin Dark (1948)

• Sam Jethroe (1950)

• Earl Williams (1971)

• Bob Horner (1978), David Justice (1990)

• Rafael Furcal (2000)

• Ronald Acuña Jr. (2018)

• Michael Harris II (2022)

• Drake Baldwin (2025)